Dívka vzala mezi své hubené prsty jezdce na svých šatech a pomalu jej táhla dolů, až do půlky zad, kde zip končil. Látka se zašustěním spadla dolů a odkryla tak dívčinu drobnou postavu s bledou pokožkou. Náhle se chodbou ozvaly kroky a do pokoje prudce vtrhl jeden sluha.
,,Slečno Amélie, váš.. Oh, v.. velice se omlouvám, já..."
Řekl docela pohledný mladík, zakryl si dlaní oči a chtěl odejít z pokoje, ale zastavila ho ruka oslovené. Za zápěstí ho vtáhla do pokoje a bokem žďuchla do dveří, které se zavřely.
,,S..s..s..slečno!," vykoktal a do tváří se mu nahrnula krev.
Mladík znovu otevřel pusu na protest, ale umlčely ho rty dívky. Poté ho odstrčila na postel a obkročmo si na něj sedla. Sluha se pokusil vzepřít, ale proti síle slečny, která omnoho převyšovala tu jeho, neměl chudák žádnou šanci. Hbitýma rukama si začala rozepínat podprsenku a on radši zavřel oči a trochu zaklonil hlavu.
,,S..slečno, vašeho otce zajal nepřátelský gang..," zašeptal tiše.
Dívka se prudce zvedla a dupla.
,,Do prdele, to si ten zasraný dědek myslí, že ho budu pořád zachraňovat!?"
Rozčilovala se ta drobná roztomilá dívčina a přešla k velké skříni, kde se pořád válely její tmavě modré šatičky ndo půlky stehen s velmi načechranou sukní.
Rychle je na sebe navlékla a s nafouklými tvářemi a jejím mečem vydupala z pokoje, za chůze si navlékajíc pouzdra na zbraně.
Sluhovi s úlevným výdechem padla hlava zpět do načechrané peřiny, poté se zvedl a šel dělat svou práci. V tomto sídle byl jako sluha nový, o dceři pána už slyšel mnohé věci, ale tohle doopravdy nečekal..
Yosh, máme tu... Něco jako prolog. Byl psán asi v půl třetí ráno, proto je takový... jaký je. Kapitoly budu vydávat..
... No pokusím se alespoň jednou do roka. Do tý doby nechcípněte, nezcvokněte a čtěte. Čus.
ČTEŠ
Slečna Amélie
Fantasy,,Amélie, podívej se mi do očí a upřímně mi slib, že se tam s nikým nevyspíš a nebudeš dělat žádné problémy." ,,A když mě někdo naštve ...?" ,,Tak odejdeš." „A když ..." „Amélie!" ,,Tak fajn," odfrkla si dívka. ,,Slibuju, že tam s nikým nebudu...
