Until Christmas Day | hs ✔️

15.časť

15.december

Pondělí. Nesnáším pondělky. Samozřejmě jako všichni. Kdo má rád pondělky? Nikdo. Ono když se má člověk každý den vracet do školy, kde ho prakticky šikanuje jeho bejvalej, není to úplně ok.

,,No nic," povzdechla jsem si a zvedla se z postele. Došourala jsem se - už oblečená - do kuchyně a otevřela lednici. Paštika, půl sklenice mléka - vzala jsem do ruky marmeládu a přičichla k ní - plesnivá marmeláda. Bože, v tomhle domě nic nefunguje! Člověk ani nemá snídani připravenou.

Práskla jsem s dveřmi lednice, popadla tašku a naprosto nadšeně jsem se vydala na autobusovou zastávku! Jak já miluju smrad bezdomovců, žvýkačky na sedadlech a 30 minutovou kodrcavou cestu autobusem za mými dokonalými spolužáky.

Vehnaly se mi slzy do očí. Ne, nemůžu zase brečet. Budu mít rozmazané líčení, nemluvě o zarudlých očích.

Nastoupila jsem do autobusu a sedla na sedadlo nejvíc vzadu. Pár zastávek jsem jen koukala do blba, a přemýšlela o mém zpackaném životě. Po chvíli jsme se rozhodla, si nandat sluchátka. Když v tu chvíli mě někdo vyrušil.

,,Noelle?" Ne, hlavně tuhle ne. ,,Božínku, my jsme se tak dlouho neviděly! Už máš ten nový iPhonu? Mně naši dali nový MacBook, ale samozřejmě jsem taky k 16. narozkám dostala auto, ale to je teď v opravně, potřebovalo přeleštit, proto taky jedu busem, všechny auta se nám nějak pokazily. Proč jedeš busem ty?"

Stacey Howardová. Moje známá ze sešlostí místní smetánky. Nikdo ji ani její rodinu nemá rád. Zbohatli dědictvím. Tyhle lidi nemá nikdo rád  a já už vůbec ne. Stacey je přímo nesnesitelná.

,,Stacey! Samozřejmě, že mám ten nový iPhone, ale teď mám u sebe ten starší, ten nový totiž dávám potřpytkovat. MacBooky mám asi dva, ale je super, že máš alespoň jeden. A jaký auto jsi dostala? Já mám Lambo, Ferrari a u babičky na mě čeká ještě Rolls, no," pousmála jsem se.

Tak, a má to, mrcha jedna!

,,A promiň, ale už musím vystupovat, měj se!" usmála jsem se znovu, protáhla jsem se kolem ní a vystoupila z autobusu.

Ve škole to byl děs, klasika. Co si o sobě ten Zayn myslí? Že je lepší než já? Nebo co?

Ty jeho narážky už mě začínají opravdu unavovat. Je trapnější ještě než Stacey a to už je dost co říct. Možná je dám dohromady. To už bych se fakt mohla jít zabít.

Jak Zayna vidím si vykračovat v těch značkových věcech, jsem z toho strašně smutná. Já si přece nezasloužím takový život.

Popotáhla jsem a Zayn se na mě otočil. Už jenom jedna hodina ve škole. To vydržím.

,,Ale copak? Už zase brečíš? Děláš ty vůbec něco jinýho?" uchechtl a zbytek skupinky se zasmál.

,,Co je vám potom!" zakřičela jsem na ně a utekla jsem na záchodky.

Proč se na mě vykašlali? Proč? Ani Jesy se mnou už nemluví. Jsem nic. Bez Zayna jsem naprostá nicka, nikdo, nikoho nezajímám. Kdybych aspoň jezdila do školy autem, nebo měla nejnovější Adidasky, ale ne! Já nemám vůbec nic! Má vůbec cenu tady pořád být?

Kašlu na školu, už to nedávám. Jedu domu. Vygooglila jsem si nejbližší autobus a vydala se na zastávku. Někdo mi to snad omluví.

Na tohle já už nemám.

V autobuse jsem jenom nepřítomně koukala do sedadla před sebou. Z očí se mi řinuly slzy. Jsem zoufalá.

Jen co jsem přišla domu, flákla jsem s sebou na postel.

Myslela jsem na Harryho. I když jsme se viděli nedávno, stejně mi chybí. Vzpomněla jsem si na tu fotku, jak jíme zmrzlinu. Pousmála jsem se.

Utřela jsem si slzy a vytáhla z šuplíku deník. Bráchův deník. Psal si ho do té doby, než odjel. Jednou jsem se mu hrabala ve věcech, jestli si tam nenechal nějaký sluchátka nebo něco takovýho. A našla jsem deník. Zatím jsem neměla čas si to přečíst.

Už nevim, co s nimi mám dělat. Naši se zase hádaj a Noelle se zase chová jako rozmazlenej fracek. Kdy si sakra uvědomí, že peníze nejsou všechno? A ten Zayn, se kterým se teď vídá... Vůbec se mi nelíbí. Já se s ní nemůžu pořád hádat o tom, jak se má a nemá chovat. Je už skoro dospělá, měla by si uvědomit, co je a není podstatný.

Cože? Co si to o mně brácha myslí? Nebo teda myslel? To vůbec nedává
smysl...

Nevím, už na to přestávám mít nervy. Začíná to být s námi pěkně nahnuté. Peníze s naší rodinou udělali strašně moc. Hlavně s Noelle. Nechápu, jak tohle rodiče mohli nechat dopustit! Chová se jako rozmazlený spratek, který si neváží toho, co má a očividně si myslí, že prachy rostou na stromech jako jabka!

Co? Co to... Zhluboka jsem se nadechla a četla dál.

Zamysli se nad sebou, Noelle!! Nebudeš vůbec připravená na život a skončíš někde na ulici. Dávej si bacha...

Tak tohle bylo silný. Vždyť...

Celá jsem se rozklepala a padla s pláčem do peřin. Vždyť je to můj brácha!

Ani jsem si to nestihla uvědomit a už jsem spala. Byla jsem z dneška naprosto vyčerpaná.

Když jsem se probudila, sešla jsem schody a našla tam rodiče, kteří se pro změnu co? Hádali.

,,Noelle? Co to mělo znamenat? Jaktože jsi odešla ze školy?" ječela na mě máma.

,,Byla jsem unavená, už jsem to tam nemohla vydržet. Víš, jak ve škole trpím?" řekla jsem celkem klidně.

Pak se přidal i táta a ječeli jsme na sebe navzájem.

Já myslím, že přesně.

~

by: alcollinder