96. den
Matně si uvědomuju že míjím zrcadlo. Stojím uprostřed místnosti a nohy se mi třesou. Co nevidět se mi podlomí a já se složím na zem. Oknem prosvítají změklé sluneční paprsky. Místnost jako by na mě padala Pořád sama. ta slova mi pulzují v hlavě tak úporně že si zacpu uši. jak by jste mohli předpokládat, je to houby platné. Svezu se na kolena a tvář si přikryju dlaněmi. Asi jsem sybila. Strop jako by na mě padal. Jsi sama. jo, já JSEM sama a moc dobře si to uvědomuju."Sakra, vzmuž se holka." poručím si a velice soustředěně učiním pokus se postavit. Jak by se dalo čekat, skončím opět na tvrdé mramorové podlaze. Tiše zanadávám a tentokrát se, světe div se, úspěšně postavím. Jediný s kým se celé ty hrozné dny můžu bavit jsem já sama. Osobně. Vydám se do malé kuchyňky, ale zjistím že v ní už nic není. budu muset nakoupit, to znamená mezi lidi. vzdychnu a lehnu si na studenou zem. zavřu oči a chci spát. usilovně si to přeju, ale mou mysl místo snu, případně noční můry, zachvátí vzpomínky.
ČTEŠ
krev
SpiritualAnne žije ve stare rozhledne, daleko od lidí a spolužaček které ji sikanovaly, kdyz jeste chodila do školy. její život se zvrtne jeste víc kdyz potka zahadneho kluka jmenem Ezra, ktery jí zamota hlavu a chytí ji do sitě času.
