Madison Baker
,,Takže, pane Punťo, co se Vám stalo?" Promluvila jsem na své zvířátko. Byl to pejsek. Ukázal mi, že ho bolí nožička a tak jsem mu ji prohlédla a měl jí zlomenou.
,,Pane Punťo, Vaše packa je zlomená. Musíme s Vámi na sál." Řekla jsem a přenesla ho na svou postel. Odběhla jsem do koupelny a vzala si kousek toaletního papíru a pak zase zpět běžela do pokoje. Skočila jsem na postel a toaletním papírem obvázala panu Punťovi packu. Předstírala jsem, že je to sádra.
,,Tak, operace proběhla úspěšně a vy můžete jít domů. Za 7 dní přijďte na kontrolu a ještě Vám předepíšu nějaké léky proti bolesti." Podala jsem mu recept a pak odešel. S mou pomocí, samozřejmě.
* * * * *
,,Dobrý den, co si dáte k pití?" Zeptala jsem se táty, když si sedali s mámou k večeři. Měla jsem okolo sebe máminu zástěru a použila tátův blok, abych si do něj mohla zapisovat objednávky.
,,Já si dám víno, prosím." Usmál se na mě táta a já mu úsměv vrátila. Hned jak se otočil na mamku, jsem si to zapsala.
,,A vy paní?" Zeptala jsem se s úsměvem. Bavilo mě si hrát na číšnici.
,,Já si dám, jednu mattonku, prosím." Řekla a já přikývla. Zapsala jsem si to a odběhla do kuchyně pro nápoje. Víno jsem dala do kýble s vodou a ledem a mattonku se sklenicí jsem si položila na tác. Potom jsem jim to odnesla ke stolu a všichni jsme se smáli. Usedla jsem ke stolu a společně jsme začali jíst.
* * * * *
,,Ticho v soudní síni." Použila jsem hlubší hlas. ,,Slečno Baker, máte otázky na svědka?" Znovu jsem promluvila.
,,Ano, mám." Řekla jsem svým normálním hlasem a postavila se.
,,Pane Horan, kde jste byl včera o 12 hodině večerní?" Přešla jsem k němu a naslouchala.
,,N-No, doma." Řekla jsem - teda se alespoň o to pokusila - hlubším hlasem. Ano, hrála jsem 3 osoby najednou, ale co?
,,Aha..Tak co pak vysvětlují tyto fotky?" Ukázala jsem je soudkyni. Přikývla. ,,Včera večer, jste byl v známém klubu, o tom svědčí i tyto fotky. Proč jste tam byl?" Přitvrdila jsem. Abych Vám, řekla, co se tady řeší, tak dělá právníka paní Horanové. Její manžel jí nespíš podvádí.
* * * * *
,,Selfie." Řekla jsem a všichni ke mě strhli pozornost. Udělali jsme krásnou fotku, na které jsme všichni jako idioti.
,,Hey, Madison! Jdi po tom mole a já Tě budu fotit. Jako pravou modelku." Zasmál se Austin. Zasmála jsem se společně s ním a pak jsme oba dva šli k molu.
,,Póza číslo 1." Zakřičel na mě a já se začala hýbat a viděla jsem jen jak mě ozařuje světlo. Austin fotil hodně rychle a zběsile.
,,Póza číslo 2." Zakřičel a cvaknul mě. ,,Teď pojď k vodě." Ukázal směrem k moři a já bežela na určené místo.
Doběhla jsem tam a začala skákat, smát se, pózovat a všechno dohromady.
Justin Bieber
,,Paní Montgomery, bude to dobré. Jenom Vám to zašijeme." Uklidňoval jsem svou pacientku. Vytáhl jsem si pastelky a dělal, že to jsou jehly, kterýma zašívám ránu. Po, ani né 5 minutách jsem byl hotov.
,,Operace byla úspěšná a do 2 týdnů po tom nebude ani stopa." Usmál jsem se na ní.
,,Děkuju pane Bieber." Snažil jsem to říct ženským hlasem, ale moc to nešlo.
* * * * *
,,Pane Bieber, tady jsou papíry, na které musíte odepsat." Přišel ke mě můj zástupce - tudíž zase já sám - a položil mi kupu papírů na stůl.
,,Božínku, tolik papírů? Je to vše ohledně hotelu?" Zeptal jsem se.
,,Ano." Odpověděl jednoduše a odešel.
,,Tak se do toho pustíme." Řekl jsem si sám pro sebe a začal číst a razítkovat všechny dopisy.
* * * * *
,,Oh. Nechcete s tím nákupem pomoc?" Řekl jsem, když jsem viděl starou paní, nést težký nákup.
,,Děkuji ti mladíku. Jsi moc hodný." Usmála se na mě a já měl dobrý pocit. Otevřela mi dveře a my vešli do přízemí.
,,Já už to zvládnu." Řekla, ale já pokroutil hlavou.
,,Já Vám to tam odnesu." Znovu jsem se usmál a odnesl jí tašky do 2 patra. Divím se, že tu není pro takovéhle lidi výtah.
,,Děkuju ti, tady máš." Podala mi peníze, ale já je odmítl.
,,Nedělal jsem to kvůli penezům, ale kvůli dobrému pocitu. A teď, jestli dovolíte, už budu muset jít." Řekl jsem sklesle, ale pak jsem odešel.
* * * * *
Vzal jsem si kytaru a začal si pobrukovat různé melodie od různých zpěváků. Rodiče nebyli a já byl doma sám. Zase. Sourozenci byli u prarodičů a kamarádi byli venku.
Hrál jsem na kytaru různé akordy a do toho mlel nějaká slova. Pak to začalo dávat smysl a já složil takovou kratší básničku.
Když jsem nad tím seděl delší dobu, složil jsem první polovinu písničky. Kvůli tomu jsem ani nejedl večeři a když už bylo něco kolem 10 hodiny večerní, rozeběhl jsem dolů do obýváku za rodičema.
,,Tati, mami, složil jsem písničku!" Začal jsem jásat a rodiče se mnou. Hned jsem jim písničku zazpíval a oni byli dvojnásobně nadšení. Byli na mě pyšní.
Takže, tady je ukázka vlastně toho, co jste četli v minulé části. Prostě, tohle bylo něco jako, proč se chtěli stát těmi a těmi lidmi. Snad to chápete. Jinak, kdo by chtěl věnování, stačí si napsat. Snad Vás tento příběh zaujme :)
