Daddy Justin

„ Tati?“ zašeptal jemný a slabý hlásek vedle mé hlavy. Otočil jsem svojí hlavu za hlasem a podíval se do očí mé tříleté dcery. Zvuk pípajících přístrojů mě znervózňoval a každé vyhnutí z rytmu zvuku mi způsobilo husí kůži. Sledoval jsem její tvář a celou její vrchní část, která nebyla skrytá pod peřinou. Na její malé hlavičce byli jen slabé vlásky. Všechny její vlasy po chemoterapiích vypadali.  Na tváři měla jemný úsměv, ale přesto upřímný. Je tak moc silná, kéž bych byl i já.

„ Ano zlatíčko?“ úsměv jsem jí oplatil a pohladil jí po ruce. Její slabá ručička chytla tu moji a v očích měla šťastný pohled. Je tak šťastná a nejhorší je že já jí to nemůžu oplatit. Nedokážu být šťastný, když nevím která chvíle s ní je poslední. Sice může být všechno zase v pořádku, ale i přesto mám strach. Strach že ztratím nejdůležitější osobu v mém životě. Znovu.

„ Řekni mi prosím něco o mamince“ zašeptala a mě jemně bodlo u srdce. Při vzpomínce na Sam, jsem pocítil, jak se slzy snaží dostat ven. Nemohl jsem kvůli malé. Nechci, aby byla nešťastná jen proto, že jsem já. Nechci, aby si to dávala za vinu.

„ Ehm, tvoje maminka byla ta nejhodnější a nejkrásnější osoba….“ 

Strávili jsme takhle další dvě hodiny, dokud se malé nezavřeli očka a neupadla do spánku. Pohladil jsem jí po hlavičce a posadil se do křesla, ve kterém strávím další noc. Hlavu jsem zaklonil a sledoval bílý strop. Začal jsem vzpomínat.

******

„ Justine, vstávej! Musíš do školy!“ zakřičela na mě máma a já chtě-nechtě musel otevřít oči a vstát z teplé postele. Protřel jsem si oči a snažil se zorientovat. Zašel jsem do koupelny, ve které jsem, úpravou svých vlasů a ranní hygienou, ztratil čtvrt hodiny. Někdy si říkám, že jsem v tomhle horší jak holka.

Zasmál jsem se nad svým myšlením a začal ve své skříni hledat oblečení. Vytáhl jsem si čisté boxerky, bílé kalhoty, bílé tílko a kostkovanou černo-bílou košili bez rukávů. Všechno jsem na sebe ‚hodil‘, popadl jsem tašku a seběhl schody dolů. Ucítil jsem sladkou vůni palačinek jako každé ráno.

Tašku jsem pohodil do rohu místnosti a posadil se ke stolu, kde už byl talíř i s kopou palačinek. Vedle talíře stála sklenice s pomerančovým džusem. Mňam.

Všechny palačinky jsem snědl a sklenici s džusem nechal prázdnou. Odnesl jsem to do kuchyně a dal do dřezu. Usmál jsem se na mámu a dal jí pusu na tvář.

„ Děkuju za snídani, mami. Byla výborná. Jako vždy“ usmál jsem se.

Úsměv mi oplatila a pohladila mě po tváři.

„ Měj se hezky ve škole, a hlavně nedělej blbosti jasné?!“ výhružně vztyčila ukazováček, ale po tom co jsem poslušně přikývl, se usmála a objala mě. Musel jsem se trošičku sklonit jak je maličká.

„ Ahoj mami“ zakřičel jsem z předsíně a nazouval si boty. Tašku jsem měl přehozenou přes jedno rameno a s máminým pozdravem vyšel ven. Před dveřmi už stálo Ryanovo auto spolu s Ryanem uvnitř.  Nastoupil jsem, pozdravil jsem ho a vyjeli jsme ke škole.

„ mimochodem bro, víš že dneska příjde nějaká nová holka“  hned po tom co to vyslovil jsem na něj otočil hlavu. „ Proč mi to nikdo neřekl?!“ řekl jsem naoko uraženě a zpražil ho pohledem.

„ Ehm, no protože to mělo být překvapení?“ snažil se z toho vykroutit, ale moc se mu to nedařilo.

„ vždyť to je fuk, stejně chodím s Jade“ zasmál jsem se a kouknul se z okna. Očima jsem zkoumal chodník po kterém chodili lidé, kteří šli zrovna do práce nebo nestíhali do školy.

„  kámo, nechci nic říkat, ale už s ní asi měsíc nechodíš“ zasmál se naopak Ryan a já si vzpomněl na incident, který se stal před měsícem. Brr ještě že už je pryč.

„ No jo zvyk“ zasmál jsem se spolu s Ryanem, zrovna když parkoval auto na svém obvyklém místě.

TADY JE PRVNÍ ČÁST :) DOUFÁM ŽE SE ALESPOŇ NĚKOMU BUDE LÍBIT. CELÁ TAHLE STORY BUDE V MINULÉM ČASE CO SE JUSTINOVI STALO PŘEDTÍM NEŽ SE MU NARODILA DCERA A JAK POZNAL TU JEJÍ MATKU ATD. TA JEHO DCERA MÁ RAKOVINU, A NA KONCI TOHOHLE PŘÍBĚHU SE ZJISTÍ JESTLI PŘEŽIJE NEBO NE. POKUD BUDE MÍT TAHLE STORY ÚSPĚCH, MÁM V PLÁNU UDĚLAT I DRUHOU SÉRII :) BUDU RÁDA ZA KAŽDÉ VOTE A KAŽDÝ KOMENTÁŘ :) MÁM VÁS RÁDA :) ;)