Daddy Justin

I'm Back!

KONEČNĚ JSEM SE PO MILIARDĚ LET ROZHODLA NAPSAT DALŠÍ ČÁST! TAK DOUFÁM ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT, JINAK SE KOUKNĚTE DO POSTAV BUDETE TAM MÍT KDO KOHO HRAJE, A JESTLI BYL V PŘEDEŠLÝCH ČÁSTECH JINÝ POPIS TAK SE OMLOUVÁM, TOHLE OBSAZENÍ JE AKTUÁLNÍ! 

Seděla jsem doma, na okně, v ruce hrnek se zázvorovým čajem a hleděla jsem na kapky deště padající z nebe. Spoustě lidem se tohle může zdát jako pohádka, vysněný život dívky, která si užívá všechny chvíle svého mládí, hledí na modrou oblohu a sní o svém princi na bílém koni. Ale takhle to ve skutečnosti není. 

Vždy se najde nějaká chyba, a i když to v příbězích a filmech, bývá dokonalé, realita není jako film nebo příběh. Je to zcela jiné. 

Vše je jiné než se zdá. Když se kouknete do očí člověka, můžete si říct "Ten vypadá šťastně " ale nikdy nevíte jestli je to pravda. Stejně jako když se podíváte na mě. Dlouhé hnědé vlasy, šedý svetr se cvočky na ramenou a úzké, šedo-bílé džíny. Nikdy by nikdo neřekl že takhle se obléká, holka co má IQ 178. A i přesto že vypadám normálně lidi se do mě stále navážejí. 

" Zlato, táta je doma " na mámině tváři se objevil úsměv a tváře měla lehce lesklé od slz. Upustila jsem hrnek, seskočila jsem z parapetu a neuvěřitelnou rychlostí jsem se řítila dolů. Po celém roce, předemnou stál nejúžasnější, nejlepší a nejhodnější muž na světě, který pro mě znamená tak moc. 

" Tati " zašeptala jsem a vrhla jsem se mu kolem krku. Objal mě silnými pažemi a přitisknul si mě k sobě. 
" Holčičko moje " Zašeptal a dal mi pusu do vlasů, po kterých mě pohladil. 

" No nic pujdu se převléct, protože tohle oblečení, už mi leze krkem " usmál se na mě naposledy mě pohladil po vlasech a odešel nahoru do ložnice. 

" Konečně " řekla jsem si sama pro sebe nahlas, a hned na to jsem ucítila máminy ruce ovinuté kolem mého pasu a její hlavu na mém krku. 

" Nadosmrti budu vděčná bohu že nám ho vrátil živého a zdravého " zašeptala máma. Na svém krku jsem ucítila slzu. Otočila jsem se k matce a silně jsem jí objala. 

Je to už celý rok co tátu poslali do Iránské republiky jako vojáka. Vždy mi vyprávěl že už od mala snil o tom jak bude bojovat proti zlým lidem, a bude pomáhat lidem kteří pomoc potřebují. Chtěl být hrdina, stejně jako spiderman, nebo batman...Ale on je o dost lepší. Je skutečný, a i když ho neoceňuje celý svět že zachraňuje životy, pro mě je to největší hrdina co kdy byl. 

Po rodinném večeru, dobré večeři a dvou filmech s Eddiem Murphym jsem si mohla jít konečně lehnout. Ležela jsem v posteli, hleděla na fosforeskující hvězdy nalepené na mém stropě, a přemýšlela jsem. 

Ozvalo se lehké zaklepání a zpoza dveří vykoukla tátova hlava. 

" Můžu? " zeptal se tiše a já kývla. 

Posadil se na stoličku vedle mé postele a koukal se na mě. Světlo z lapičky, vytvářelo v jeho očích malé světýlka která jeho oči pěkně zdobila. 

" Jaký byl první den v nové škole? " zeptal se mě táta a s napětím a zájmem v očích čekal na moji odpověď. 

" Fajn, líbí se mi tam " zalhala jsem. Nikdy bych tátovi nelhala, jen tuhle věc mu prostě nemůžu říct. Nechci do toho plést své rodiče, obzvlášť ne tátu. Sotva se vrátil domů, a já ho nehodlám zasypat problémy. Mými problémy.

" To je dobře, jsem rád " zašeptal, věnoval mi krásný úsměv, dal mi pusu na čelo a zvedl se ze židle. 

" Mám tě rád holčičko moje " krátce se na mě usmál a zavřel za sebou dveře. 

Nechci aby věděl že se mám špatně. Teprve dnes přijel domů, nechci mu hned přidávat starosti. Nezaslouží si to. 

Zavřela jsem oči a po pár minutách jsem upadla do spánku. Fall asleep.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Po dvou měsících 

V uších mi hrála píseň " Little Things " od One Direction. Poslouchala jsem hudbu když mě někdo zezadu srazil. Párkrát jsem zamrkala a postavila jsem se ze země. Oprášila jsem si špinavé ruce, z kterých mi popadali malé kamínky štěrku. Otočila jsem se a za mnou šel Bieber a jeho parta. Po jeho boku stála ta černovláska, co se na mě každou hodinu kouká a propaluje mě pohledem. 

Z uší mi vypadly sluchátka, které jsem hned schovala do kapsy. Otočila jsem se s doměním že mě nechají v klidu odejít. Ne.

" Taková malá chudinka " Zašeptala Jade Justinovi, a zasmála se.  Jak ráda bych jí ten úsměv z tváře smazala, ale nebudu si vybíjet zlost na lidech, co mi za to nestojí.

Zhluboka jsem se nadechla a rychlím krokem jsem zamířila ke škole. Ztratila jsem se mezi lidmi na chodbě a ještě před zvoněním jsem zašla do třídy.

" Ahoj Beth " špitla jsem jí do ucha a ona leknutím poskočila na židli. Zasmála jsem se nad její reakcí, tašku jsem pověsila na věšáček na lavici a posadila jsem se na židli hned vedle Beth.

" Ty jsi debil " zasmála se Beth a otočila se na mě. 

S přesným zazvoněním do třídy vstoupil zástupce ředitele, kterého běžně míváme na biologii. 

" Posaďte se " řekl přísným hlase, poupravil si brýle na svém nosu a posadil se do křesla za katedrou. 

" No, čím bych začal. Paní Breumanová požádala váš ročník aby pomohl se závěrečným divadlem,které se bude hrát i v místním divadle.Byla by ráda kdyby se vás zapojilo co nejvíc. " 

************************************************************************************************************

Vím že dnes to byla část o ničem, ale přece jen část po sto letech. Zlatíčka co to ještě vůbec čtete, nechci se na nic vymlouvat, protože to není fér. V životě se mi stala docela těžká věc, a i když se to může zdát jako hloupost když je mi 14, ale bylo to těžký. Nebo spíš hezký a teď je to těžký.Moc těžký. 
Proto jsem se rozhodla se vám s tím podělit. Ne proto abych si v příběhu na tom člověku co v tom má prsty vybila zlost a řekla o něm že je hroznej, protože není. Ale je to pro holčiny, který tohle někdy zažily, zaživají nebo zažijou. Aby věděli že nikdy v ničem nejsou sami! Chci aby všechny holky co kterým někdy ublížil kluk, se do příběhu zapojily! Nejen do příběhu, ale možná mi právě tohle pomůže. Mám teď docela těžký období a je to fakt složitý....Děkuju za vaši pomoc, a za to že tu semnou jste <3