Byl jsem zrůda! Ne jen to že jsem byl celý od krve ale z těla se mi sloupavala kůže začlo mi více růst ochlupení a moje páteř byla skřivená jak kdyby do uklonění a moje oči byly jiné měli silnější vnímání okolí větší zaostřování prostě něco neuvěřitelného a každou chvilku jsem se choval jako monstrum pořád jsem tam byl ale nedokázal jsem se pořád ovládat byl jsem ovládaný tím co je ve mě a nemohl jsem ani mezi lidi po chvíli jsem sežral ty bezdomovce a schoval jsem se do stanu a řekl jsem si že od tama nevylezu ale to monstrům ve mě tvrdilo opak chtělo víc chtělo více masa ale kam pujdu? Ano půjdu k rodičům moji zesnulé dívky třeba mě ještě rádi uvidí... Tak jsem se schoval mezi temnými uličkami a kličkoval mezi domy až jsem se konečně dostal k jejím domů vylezl jsem po hromosvodů na půdu na půdě měla pokoj moje přítelkyně takže jsem věděl jak se tam dostat ale v tu chvíli jak jsem byl v tom pokoji mě chytl smutek vzpomněl jsem si na všechny vzpomínky na to když jsme si dali první pusu, na to kdy poprvé plakala, na to kdy jsem se s ní poprvý vyspal.. nedokázal jsem to i když monstrum mělo hlad já tiše plakal v její pokoji a všeho litoval.. monstrům kterému tečou slzy jak ironické ale moje city byly obnovené chvíli jsem znova cítil jak člověk její rodiče nemůžu zabít řekl jsem si a utekl už jsem byl na dně vždyť někdo jako já nemůže žít. Zabil jsem to na čem mi záleželo....
