Stepbro

-8-

Pondělí 8:30
Vzbudil mě budík a upřímně nevím proč jsem si ho nastavovala, ale tak co už.

Ještě tak pět minut jsem se převalovala, dokud mi nedošlo že už stejně neusnu.

Přešla jsem tedy k oknu kde jsem roztáhla závěsy a do očí mě udeřila jasná záře ranního slunce. Na sobě jsem měla pouhé kalhotky a staré vytahané triko.

Jakmile jsem se trochu probrala, tak můj pohled padl na sedm mužských postav, musela jsem se ušklíbnout nad jejich svalnatýma postavama. Kluci celí spocení, pobíhali před garážemi a hráli basket.

Upřímně nevím jak dlouho sem tam stála ale nejspíš dlouho, protože si mě jeden z kluků všiml. Tipuju Cameron.  A ukázal mým směrem, což vedlo k tomu, že se na mě všichni otočili.

Já se jen zaculila,  zamávala jsem jim a odkráčel si to houpavou chůzí do koupelny.

Tam jsem se osprchovala a udělala další základní hygienu. Obmotala jsem si kolem sebe ručník a vyšla směr šatník.

Nevím jestli jsem to říkala, ale pokoj mám ve třetím patře, a jde tam dobře vidět ze zahrady. (Kdyby si někdo nepamatoval jak vypadá ten dům tak se koukněte na čtvrtou kapitolu)

Jen tak očkem jsem se mrkla, jestli se někdo z nich nekouká a čirou náhodou ano. Jen jsem se vítězně usmála a pokračovala dál ve své činnosti. Na sebe jsem si vzala červený svetr, Hilfiger kraťasy a bílé convers.

*****
Už jsem po snídani a chystám se na setkání s Lin. Za 5 min. vyrážím a Samovi kamarádi jsou pořád tu.

Sešla jsem tedy schody a vydala se do zadní garáže. Tam nám vede příjezdová cesta, taky navíc vepředu máme jen přístřešek a jako pardón, ale to auto mám chvíli.

Musela jsem tedy překonat ty chtivé pohledy mířené na mou osobu. Nasedla jsem a rozjela se směr za mou nejlepší kamarádkou.

Za necelé dvě hodiny jsem byla na místě. Byla jsem tam první tak jsem si objednala milkshake a sedla si do zadního boxu. O pět minut později, se ve dveřích objevila málá krátkovlasá bruneta.

Jakmile mě zahlédla, s křikem se za mnou rozeběhla. Obě jsme si padly do náruče a dlouhou dobu tak zůstaly. „chybělas mi".

Posadily jsme se teda a začaly probírat různé drby a věci, vo se odehrály za dobu vo jsme se neviděly.   „někdy tě vemu k nám a seznámím tě s klukama" rozesmála jsem se. „no nevím jestli je chci poznat, po tom co jsi mi psala" začala se smát taky. Seděli jsme tam pěkně dlouho, až jsem se dokonce začala bát abych si neproseděla zadek.

Kolem půl páte jsme se rozhodly že už obě půjdeme, jednak aby Lin dojela ještě za světla a jednak abych přišla dřív jak táta domů. „hned jak přijedu tak ti napíšu" objala mě a nasedla do svého auta, pak už jsem jen viděla záď černé kovové krabice jak se ode mě vzdaluje.

*****
Absolutně jsem se nemohla trefit klíčem do zámku, pořád nevím který je ten co tam patří. No jasnem že to byl ten poslední co mi zbýval. Jako vždy. Jakmile jsem konečně otevřela, vešla jsem dovnitř, pověsila si bundu na věšák a mašírovala si to do pokoje. Po tmě jsem se únavou svalila na postel a hruzou se zdědila, když mi do ucha zaječel klučičí hlas. Vyletěla jsem tedy do stoje a rozsvítila světlo. V mé posteli se válel polonahý sam. „dobé ranqo mevdíťku" rozlehlo se pokojem a já okamžitě věděla že nejspíše bude pod vlivem alkoholu. „co tu zase děláš Same?!" Zamračila jsem se na něj a snažila se ho donutit aby vstal. „odejdi prosím, jsem neskutečně unavená a nemám na tebe dneska náladu" bylo vtipné se koukat na to jak se snaží sebrat z té postele a nejde mu to.

Po ani nevím jaké době, jsem se rozhodla kouknout,
jak je na tom můj příběh. Zjistila jsem že se to pár z vás líbilo a tak jsem se rozhodla dopsat již rozepsanou kapitolu. Je to celkem dávno, co jsem to začala psát a také se mi za tu dobu změnily myšlenkové pochody a celkově mám už i jiný styl vyjadřování. Možná to trochu poznamená tenhle příběh, ale budu se snažit aby to nebylo tak patrné 😁❤️