17.Čas před probuzením

164 4 4
                                    

Pomalu jsem přicházel k sobě . Cítil jsem jak mi někdo uvolňuje ruce. Otevřel jsem oči a viděl jsem chodbu s místnostmi pro vězně. Nebo v tomhle komplexu spíše pro pacienty. Na chvili jsem přivřel oči, abych jim ulevil a mohl se mi tak navrátit zrak v plné míře . Cítil jsem, jak mě dvě gorily zvedají ze židle, aby mě pak  odhodili na studenou betonovou podlahu. Hlava mi ještě třeštila. Tenhle výlet do Lunaric Stage není vůbec zdravý . Převalil jsem se na záda a chtěl se zvednout. Tak to asi moc nepůjde . Obrátil jsem se zpátky na břicho a plazil jsem po zemi k posteli. Chytil jsem se kovového sloupku u postele a vytáhl jsem se na ní. Opřel jsem se na posteli o zeď. Zrak se mi pomalu začal vracet.

Kam mě to zase odvlekli ? Jsem ale rád, že už nejsem v pitevně. Ten smrad hnijících mrtvol mi ani náhodou nechybí.Venku přede dveřmi jsem slyšel spoustu hlasů a i něčí křik.Chlapík venku asi nechtěl zavřít do stejného místa jako jsem byl  já . Pak byl slyšet náraz kovových dveří a najednou byl klid. Jako kdyby se nic nedělo . Na co mě chce živého ? Na tuhle otázku radši nechci znát odpověď ,ale i tak mě to láká zjistit. Hlava mě bolela čím dál víc. Rozhlídl jsem se  po místnosti, do které mě zavřeli . Krom postele tam nebylo zhola nic. Tady se mají léčit pacienti? Z téhle místnosti bych spíš asi zešílel.Taky by mě zajímalo, kde je Carson a Derek . Možná už se odsud dostali. Možná jsem tu už jen já sám mezi cvoky. Profesora radši nechci vidět pořád mi na něm něco nesedí . Mohl se mi pokusit pomoct. Možná se bál.

Přede dveřmi se ozval zvláštní skřípavý zvuk . Pokusil jsem se zvednout a vstát .Zdálo se mi, že z chodby slyším něčí hlas. Nemohl jsem ovšem rozpoznat co říká . Kolíbavými kroky jsem se dopotácel pomocí zdí ke dveřím a přitiskl k nim hlavu . Slyšel jsem tichý hlas ,,Pane Sharpe, kde jste ? Dejte mi znamení " Hlas bylo slyšet čím dál blíž . Natáhl jsem ruku a klepl jsem trochu do dveří ,,Tady jsem " .Musel jsem to říct potichu , ale tak aby to bylo slyšet i na druhou stranu dveří. Nevěděl jsem jestli mě slyšel  .Pod mýma nohama u dveří se otevřel poklop, kterým sem zaměstnanci sunou jídlo . Vúbec jsem si ho předtím nevšiml. Pak jsem rozpoznal ten hlas šinoucí se z díry . Byl to Derek ,,Pane Sharpe jste tady ".Já ,,Ano jsem tady".Derek ,,dostanu vás odsud. Chvili vydržte "  Poklop se zavřel a z chodby bylo slyšet jak se s rychlými kroky vytrácí .

Mám tolik otázek a on zmizí .Sesunul jsem se vedle dveří a snažil jsem se zapomenout na bolest, kterou cítím ve své hlavě. S prášky by to bylo všecko o moc lepší . Nikdy jsem nechodil k doktorovi ,ale s tímhle bych si k němu rád zašel. Pomalu jsem se utápěl v agonii a v otázkách co se děje kolem mě . Pak jsem zaslechl nějaký zvuk z chodby . Bylo to ale velice rychlé . Začal jsem se zvedat. Zvuk zámku ve dveřích se rozezněl a dveře se pohnuly. Viděl jsem udýchaného Dereka ,,Musíme zmizet, viděli mě!" Vystoupil jsem z místnosti kde mě drželi a viděl, jak se dveře na konci otevírají a k nám běží panenkářova ochranka. Derek mě odsunul před sebe ,,Utíkejte!" Neohrabaně jsem se rozběhl po dlouhé chodbě a mířil jsem ke krátkému schodišti, kudy vedla cesta ven . Na konci chodby jsem se ale podíval za sebe . Derek křičel ,,Nééé, nechte mě !!!! " Gorily ho chytili a on sebou trhal a snažil se je kopat . Pak si mě všiml ,,Utečteee!!!!"

Za nimi se vynořil další a utíkal ke mě . Nedalo se nic dělat, vrátím se pro něj potom. Seběhl jsem schody a vydal se konečně ven . Venku byla naprostá tma. Utíkal jsem do tmy co nejdál to šlo . Nevím ,kam jsem to vlastně běžel ,ale bylo to dál od toho všeho .Zastavil jsem se a ohlídl se za sebe . Nikdo za mnou nevyběhl. Rozhlížel jsem se kolem sebe . Nevím,zda se mi to jen zdálo, ale jako kdybych u zdi něco viděl....?  Stín..... ??  To je nesmysl, musím to mít po těch ranách, co jsem dostal do hlavy. Zezadu mě někdo chytl za rameno.......... !! Leknutím jsem se a prudce se otočil. Byl to Carson!!

Beginning of hell ( Cz story )Kde žijí příběhy. Začni objevovat