,,Neboj se. Už jdu po schodech do bytu. Živá a zdravá.." Na konci věty se mi hlas zadrhl. ,,Zlato,Potřebuju aby si sem přišel..někdo je asi v mém bytě." Neváhala jsem ani minutu a vstoupila do svého bytu. ,,Roxano! Hlavně tam nechoď! Slyšíš?"
Všechno bylo rozházené. Věci rozbité. ,,Slečna Roxana? DeSylva?" Zakřičela jsem leknutím. Srdce mi divoce bušilo. Celá jsem se klepala strachy. ,,Buďte tak laskavá a vypněte si ten telefon."
,,Roxano? Roxano! Nepokládej ten telefon!"
,,Co děláte v mém bytě?" Muž okolo padesáti seděl na mém křesle a pil ze skleničky na víno. ,,Posaďte se." Jako bych nevěděla co mám dělat ve svém bytě. ,,Jak jistě víte sečno....Váš otec mi dluží spoustu peněz." ,,Zaplatila jsem za otce všechny dluhy dluhy,které se vztahovali i na mě dokud jsem tam měla trvalé bydliště." ,,Ano,to ano." Mnul si ruce. ZA ním se objevili dva obří chlápci. ,,Ovšem asi vám zapomněl říct o jeho dluhu,který se vztahoval na vás.." JE to v háji. Umřu tady. Je konec..
,,Jaký dluh.." ,,Inu. Jednalo se o velmi tučnou částku,kterou mi měl splatit minulý týden. Jenže se nestalo." Vstal a několika kroky byl u mě. POmalu se skláněl dolů tak abych mu viděla do jeho očí. ,,Do zástavby,nebo-li pokud by mi nesplatil dluh....Milá Roxano..Dal mi vás. Váš otec mi vás jednoduše prodal." V jeho očích byla čirá šílenost. ,,Nejsem ničí majetek!" ,,Ale ano... A dokud nedostanu své peníze,tak si s vámi můžu dělat co chci. A teď půjdete s námi pěkně bez řečí. Nechte přece aby vám tihle velcí chlapíci ublížili,že?"
ČTEŠ
Roxana & Zacker ✔
Novela JuvenilDíval se na mě ze zadních řad. Sledoval každý můj pohyb.Drze se ušklíbk pokaždé,když jsem řekla něco,co se mi nelíbilo. Ať jsem se mu chtěla vyhnout jakkoli,vždycky si mě našel. Našel a zachránil mě před pádem do propasti.
