This is so bad - Niam

35.

Byl jsem doma sám a vzpamatovával jsem se z toho, co se dneska stalo s Mikem. Je mi to líto. Opravdu lituju toho, že jsem mu ublížil, ale je lepší, že jsem to ukončil hned, než kdybych ho podváděl a on na to po čase přišel.

Táta Louis je v nemocnici u táty. Já za ním zajel o polední pauze ve škole. Navíc jsem chtěl být teď sám. Nechtěl jsem jim nic vysvětlovat. Taky nevím jak jim řeknu, že jsem se s ním rozešel. Podle nich jsem k tomu neměl důvod. Jenže oni neví a vědět nesmí, že já a Liam jsme se tak nějak dali dohromady.

Domem se ozval zvonek a já jsem si povzdychnu. Chtěl jsem být sám. Doufám, že to není Zayn, protože bych na něj nerad byl nepříjemný. To jsem, ale nevěděl, že na samotu za chviličku změním názor. Hned jakmile jsem otevřel dveře jsem pohlédl na Liama, který se na mě zářivě usmál.

"Ahoj." pozdravil mě šťastně a já se musel hned usmát taky. Musel jsem uznat, že mu to hrozně slušelo.

"Ahoj." pozdrav jsem mu oplatil a nakoukl jsem ven jestli tam nědo není. Když však naše ulice byla prázdná, chytil jsem Liama za tričko a vtáhnul jsem ho dovnitř.

"Počkej Nialle může nás vidět L..." snažil se mě zastavit, i když bylo vidět, že by mě taky rád políbil. Nenechám ho však domluvit a přitáhnu si ho do polibku čímž jsem shodil jeho kšiltovku.

"Táta Louis je u táty v nemocnici." řeknu s úsměvem a on si mě hned na to přitáhne do dalšího hladovějšího polibku. Naše rty se o sebe otíraly v rychlém tempu a naše těla se na sebe tiskla, jako kdybychom se neviděli snad věky. Nemohl jsem se ho nabažit. I když jsme se spolu viděli včera zdálo se mi to najednou jako dlouhá doba. Nebylo to takové, jako když jsem byl malý a já byl smutný, že můj strejda Liam odchází a já ho uvidím až za několik hodin. Bylo to úplně jiné. Já ho potřeboval mít u sebe. Musel jsem ho cítit. Potřeboval jsem, aby tady u mě byl zrovna teď, když je to pro mě těžké. Byl pro mě lékem na všechno.

"Stýskalo se mi." vydechl jsem skoro až automaticky do jeho rtů a ucítil jsem jak se Liam drobně usmál. Byl jsem rád, že mu dělá radost být se mnou. Mohl si se mnou jen hrát. Mohl jsem být pro něj jen nějaké rozptýlení, ale já věděl, že on to se mnou myslí vážně.

"Ty mě taky broučku." zašeptal na zpět do mých rtů a jeho ruce se přesunuly pod můj zadek, aby si mě mohl vyzvednout do náruče, což taky hned udělal a rozešel se se mnou dozadu. Myslel jsem, že mě odnese do obyváku, ale on udělal jen několik kroků dozadu a položil mě na botník. Nohy jsem mu nechal okolo pasu a zajel jsem dlaněmi do jeho vlasů. Tedy alespoň jsem chtěl. Teprve až teď jsem si všiml a hlavně si uvědomil, že je něco jinak. Až moc jinak a já nevěděl jestli je to dobře nebo ne. On se ostříhal. Už zase.