Chocolate frog |SOPE|

Zwei

Yoongi se cítil zvláštně. Byl naprosto v cizí zemi, pouze on, malý kufřík, jenž byl však zevnitř nenápadně zvětšený nezjištitelným kouzlem, malá sova pálená v kleci, a jeho kocour se speciálním postrojem, vodítkem a košíkem pro kočky. K Yoongiho překvapení se Agust na vodítku choval jako pes. A proto mohl svoje břímě v klidu nýst sám.
A on byl sám. V moderním mudlovském Londýně se snažil najít autobusovou zastávku, jak mu poradila jeho matka, a když našel po dlouhé době tu správnou, nastoupil, a nechal se odvést na nejbližší zastávku k vlakovému nádraží King's Cross.
Jelikož se do Londýna přemístit letaxem velmi brzy, měl možnost si zajít ještě do kavárny, a objednat si horkou čokoládu a dva muffiny k snídani. S tím se pomalu vydal k nádraží, a aniž by si upil kakaa či kousl do Muffinu, vstoupil do ohromné haly se spoustou lidí, a hledal přepážku mezi nástupišti devět a deset.
Našel jí velmi rychle, jelikož mu v ní před očima zmizel mladý kluk v hábitu s vozíkem plným zavazadel a klecí se sovou.

Zkontroloval obrovské hodiny na zdi a když zjistil, že bude za pět minut jedenáct, rychle přistoupil k přepážce, a s hlubokým nádechem jí prošel.
Jakmile spatřil rudou lokomotivu, a spoustu dětí v jejích vágónech, usmál se, a v rychlosti do jednoho ze zmíněných vagónů nastoupil.
V ten okamžik lokomotiva zapištěla, a rozjela se. Yoongi si oddychl, a vydal se najít nějaké klidné kupé s co nejméně pasažéry.
Hned co překročil dvě kupé plné holek, v tom dalším byl pouze jeden kluk, a hrál cosi na mudlovském mobilu.
Yoongi si v duchu poplácal pyšně rameno za nejspíš nejlepší místo v nejbližších třech vagónech a vešel dovnitř.
,,Ahoj, bude ti vadit když..?" kluk jeho věku se na něj podíval, a okamžitě Yoongiho obdařil obdélníkovým úsměvem.
,,Samozřejmě že ne! Já jsem Taehyung!" Yoongi se pozastavil nad jeho jménem, a pak si s úsměvem dal kufr do košíku nad hlavu, a klec se sovou na zem.
,,Já jsem Yoongi."
,,podle jména soudím, že jsi taky z Koreje." Yoongi přikývl a posadil se naproti Taehyungovi. Agust hned vedle něho zabral místo zbytek sedačky, a hlasitě zamručel.

,,Wow! To je ale pořádná kočka!"

Yoongi se uchechtl, a pohladil kocoura mezi ušima.
,,Jmenuje se Agust. Dej si na něj pozor, trvalo mi celý rok, než jsem ho mohl takhle v klidu pohladit. Je velmi drzý."
Nad tím se Taehyung usmál, a Yoongi se konečně napil svýho kakaa.
Taehyung se vrátil ke svýmu telefonu a Yoongi se v klidu nasnídal.

Venku se stmívalo, oba kluci byli již převlečení v jejich hábitech, a Yoongi si četl v učebnici kouzelných formulí.
Za celý den si toho stihly spoustu říct, a Yoongiho ani nepřekvapilo, že je Taehyung z úplně mudlovské rodiny, a že toho o Bradavicích moc neví. A to nakonec vedlo k tomu, že Taehyung seděl na podlaze co nejblíže k Yoongimu a poslouchal jeho vyprávění, které zas Yoongi poslouchal od svého otce.

Z lokomotivy se najednou ozvalo hlasité zapištění, které donutilo Yoongiho vzhlédnout od učebnice, a vyměnit si s Taem zmatený pohled. Lokomotiva sebou párkrát škubla než začala zpomalovat, a nakonec se zastavila.
Chodbička se okamžitě začala naplňovat děckama všech věkových kategorií a to donutilo Yoongiho knihu schovat do kufříku.
,,Tak pojď Aguste, jdeš dovnitř." s tím Yoongi hodil kocoura do kufru, a jakmile tam skončila i jeho sovička tak kufřík zaklapl, a odložil.
,,Co to sakra...?" Yoongi se podíval na Taehyunga, který to celý sledoval, a nemohl uvěřit svým očím.
,,Nezjištitelné zvětšovací kouzlo." vysvětlil na rychlo Yoongi, než chytil Taehyunga za ruku, a nevytáhl ho z vlaku.

,,Prvňáci! Prvňáci ke mě!" na nástupišti v Prasinkách stál mladý muž s vlnitými vlasy pískové barvy, a hůlkou si nad sebou svítil tak, aby na něj bylo vidět.
Yoongi dotáhl Taehyunga až k němu a několika dalším prvňákům, a učitele si z blízka prohlédl.
,,Vypadá to, že tu jsou už všichni. Takže! Dobrý večer děti, já se jmenuju Tanzo Katzenich, a vyučuji na Bradavicích hodiny přeměňování. Následujte mě prosím!" rázným krokem se vydal směrem k jezeru, kde u břehu stálo několik loděk s lucerničkami, které vypadali velmi starobyle, přesto však kouzelně.

,,Po čtveřicích si prosím sedněte do loděk! Nevystrkujte ruce ani jiné části těla z loděk, a snažte se co nejméně s loďkami kývat, jsou velmi vratké, a voda je ledová!"
Děti si okamžitě začali do loděk sedat, a ty se oddělily od břehů, a začali plout po hladině.
Yoongi s Taehyungem nebyli vyjímkami, a sedli si na jednu z prázdných lodiček, kam se okamžitě přiřítili dva velmi drobouncí kluci, a nasedli. Od břehu se oddělila i poslední lodička, a celá kolona se roteplula po jezeře.
,,Jak se jmenujete?" zeptal se Taehyung těch dvou.
,,Já jsem Jimin, a tohle je Jungkook." usmál se na ně kluk s buclatými tvářemi, a ukázal na kluka, který vypadal jako pětiletý.
,,Já jsem Taehyung, a tohle je Yoongi!" Yoongi jim jen lehce mávl rukou, a pak se otočil na ostatní loďky, a pozoroval ostatní žáky.
,,Těší nás! Do jaké koleje si myslíte, že půjdete? Já nejspíš do mrzimoru." Jimin si nervózně mnul lem hábitu, zatímco mluvil, a pozoroval všechny chlapce na lodičce.
,,Mně je to jedno." ozval se Jungkook.
,,Já bych chtěl být v mrzimoru, nebo v nebelvíru! A co ty Yoongi?"
Yoongi si všechny prohlédl, než s úsměvem řekl: ,,Zmijozel."
Taehyung vykulil oči, Jimin se zakuckal na své vlastní slině a Jungkook Yoongiho sledoval s kamennou tváří. Která však s jeho kojeneckým vzhledem vypadala až příliš roztomilé.

,,Z-Zmijozel? A-ale tam chodí jen namyšlení a zlí!" zhrozil se Jimin.
,,To není pravda, do zmijozelu chodí ti, jenž jsou cílevědomí, a cti žádostiví. To neznamená, že by tam měli být hned všichni zlý." opravil Jimina Yoongi, a pročísl si rukou vlasy.

Po chvíli Následovalo několik udivených výkřiků, a oči všech dětí spočinuli na obrovském hradě, jenž se nazýval Bradavice.
Yoongi s úsměvem sledoval hrad s mnoha věžemi, a sám pro sebe si v duchu zajásal.

Jsem tady tati.

,,Páni! Tohle že je naše škola?" Taehyung sledoval hrad s otevřenou pusou, a Jimin ho perfektně napodoboval.

Škoda že mě začnou nenávidět jen co se dostanu do zmijozelu..