StudioMoonTV Gaming club

Chapter 4. - Všechno jiné

Ne..Ne! Takhle to být nemělo! Co se stalo?? Co jsem udělala špatně? Vitaa mi tohle tajil celou dobu? To není možné. On takový není. On by tohle nikdy neudělal.

Padla jsem na kolena. Ztratila jsem ho.Kamaráda, kterého jsem měla ráda ze všech nejvíc.

Co teď? Nezbývalo mi nic jiného než upadnout do bezvědomí.

--------------------NEXT DAY-----------------------

Chladné, jasné ráno jako obvykle. Sluneční svit se mi odráží do očí a já se probouzím. Nepamatuji si vůbec co se stalo. Nemám kamarády a moc nevycházím ven. Zůstávám ve svém pokoji a čtu mangy či sleduji anime.

Co si pamatuji včera? Uhm, co že se stalo? Nepamatuji si. Jako by ten den se ani nestal. Oddychla jsem si a dále sledovala anime. Až z nudy jsem si sbalila věci do batohu a vyrazila na cestu do gaming klubu. Byla jsem sama a většinou jsem po cestě viděla páry, jak spolu chodí a povídají si. Je to pro mně otravné, když chodím sama.

Dorazila jsem. Otevřela jsem dveře do klubu a na židli seděl Dejzr, který se lekl mého otevření dveří.

Sylvia: ,, promiň, nechtěla jsem tě vyrušit.''

Dejzr: ,,To je v pořádku. Co tu děláš?''

Sylvia: no, přišla jsem za vámi, protože jsem se nudila. Počkej, kde je V̴̡̛͚̱͎̫̟͇͎̬̠̫̻̰̻̤̉̍̓̋͌͊̚i̶̞̤̤̰̲̦̰̱̯͔̻͕̚ţ̷̹̹͙͓̺͚̥͉̼́̔̅̋ͅa̸͐̓̽̀̽̾̚͝ͅã̸̼̝͍͉̩̞̻̻̘̯͎̮̥̅̔̂̇̕?''

Jakmile jsem to jméno řekla, tak se ozvalo jakési šumění a bzučení, jakoby to odmítlo říct jeho jméno. Cukla jsem sebou a Dejzr se na mě kouknul s nechápavým pohledem.

Dejzr: ,,Kdo?''

Zvedla jsem hlavu a koukala jsem se na Dejzra. Dejzr zase na mě. Koukali jsme se na sebe až se ozvalo otevření dveří. Do místnosti vešel Mattem a držel krabici z různými hry. Viděl Dejzrův nechápavý pohled a můj udivený. Uchechtnul se a řekl:

Mattem: ,,co ty pohledy tady?''

Dejzr se probral a vrátil se k čtení knihy, já stále zůstala napůl v šoku, napůl ve stylu ,,co?''

Mattem: ,,Jsi v pořádku Sylvio?''

Sylvia: ,,a..ano! Já jenom..no..uhm. chtěla jsem říct V̴̡̛͚̱͎̫̟͇͎̬̠̫̻̰̻̤̉̍̓̋͌͊̚i̶̞̤̤̰̲̦̰̱̯͔̻͕̚ţ̷̹̹͙͓̺͚̥͉̼́̔̅̋ͅa̸͐̓̽̀̽̾̚͝ͅã̸̼̝͍͉̩̞̻̻̘̯͎̮̥̅̔̂̇̕ ale nešlo to.''

A zase se místo jeho jména ozvalo šumění a bzučení. Co to sakra..?

Mattem: ,,uhm, cože? Nevím, o čem to mluvíš ale ok?''

Ani on neví o čem mluvím?! Zvedla jsem se ze židle a utíkala. Narazila jsem do Moona, který nevěděl, co dělám.

Moon: ,,Sylvia, čo to robíš? utekáš, ako pred netvorom.''

Otřepala jsem se a koukla na něj. On se stále usmíval a čekal na moji odpověď.

,,No, mně to nedovolí říct jméno V̴̡̛͚̱͎̫̟͇͎̬̠̫̻̰̻̤̉̍̓̋͌͊̚i̶̞̤̤̰̲̦̰̱̯͔̻͕̚ţ̷̹̹͙͓̺͚̥͉̼́̔̅̋ͅa̸͐̓̽̀̽̾̚͝ͅã̸̼̝͍͉̩̞̻̻̘̯͎̮̥̅̔̂̇̕ a zní to, jako kdyby to odmítalo.

Moonův úsměv zmizel.

Moon: ,,možno hovoríš to, čo už v tomto svete neexistuje.''

Sylvia: ,,cože?'' Zeptala jsem se a Moon cukl.

Moon: ,,ah! to som to povedal tak divne? Ahahah, zabudni na to čo som hovoril, ideme si zahrať nejakú hru!'' 

Nervózně se usmál a rychlou chůzí mě odtáhl do místnosti, kde Dejzr a Mattem jsou.

Moon: ,,už si priniesol tú krabicu Mattem?''

Mattem: ano! Je hned vedle mě.''

Moon: ,,výborne! vnútri sú nové hry, ktoré som objednal, takže si nejaké vyskúšame!''

Mattem a Dejzr: ,,ano!.''

Všichni tři se radovali zatímco já byla úplně vedle. Něco je tu špatně. Něco se prostě vyměnilo. Nepamatuji si co se stalo s Vitou, oni neví, kdo je Vitaa.

Všechno je jiné. A oni mi přijdou podezřelí. Kdybych si promluvila s Dejzrem, Mattemem i Moonem, možná bych našla víc důkazů.

Takhle to nejde. Musím něco udělat. Jakmile mě nevnímali, pomalu jsem couvala pryč a potichu zavřela dveře. Běžela jsem chodbou dolů a našla Moonův pokoj.

Byl otevřený. Vešla jsem tam a našla spoustu věcí a papírů. Potichu jsem hledala a zkoumala všechno, co jsem našla. Papír po papíru. Až oko zachytilo na jeden papír. Vzala jsem to do ruky a všimla si ten styl psaní. Každé písmo bylo kostrbaté, jako by se někomu třepala ruka. Cítila jsem strach z toho papíru, co jsem držela. Na něm bylo napsáno:

,,Něco se pokazilo že? Sakra, jak já to napravím? No, radši to nechám. Stejně byl Vitaa jenom problematický člověk. Jenom otravoval, jak nejlíp uměl. Musel jsem to udělat. Neměl jsem na vybranou.

Nezajímá mě to. On je pryč, já šťastný.''

,,Huh?!'' Lekla jsem se a upustila papír na zem. ,, Neříkej mi že..''

Uslyšela jsem otevření dveří. Za mnou stál Moon s ne - moc šťastným pohledem.

Moon: ,,hľadáš tu nejaký dôkazy?'' řekl a znovu se usmál.

HÁDEJTE KDO JE ZPĚT. ANOOO! VAHANNA DRAGONY! a tentokrát s novou kapitolou starého příběhu. Wow, tady jsem tu nebyla ani nepamatuji. Už píšu v jiném stylu, takže je to celkem jiné než předtím. Nevím, jestli tu stále budu. Plánuji dělat nové věci. Ale tyhle příběhy tu zůstávají, a pokusím se je nějak dopsat, pokud to půjde. Možná ne, kdo ví.

Ale neodstraním je. Je vidět, že se vám opravdu líbí.

Zatím see ya, protože zmizím znovu. Zanech like či comment.

Čus! (btw,ten glitching text je fakt cool)

Vahanna Dragony ~ 💙