Podzimní setkání.
Jakse listnatý les stává nahým, tak jezírka a rybníčky se naopakodívají do spadaného listí. Nastal podzim, barevnost jefantastická. Mlha také, napřed nepropustná, pak řidší ažprůsvitná.Nad kopci se zvedá jako opona a dává vyniknoutjednotlivým vrcholkům. Nádherné divadelní představení.
Kráčelajsem lesem, brodila se kobercem barevného listí a najednou byl tu.Stál tiše přede mnou a opatrně si mě prohlížel. Koník, hnědáks bílou lysinkou na čele. Otáčel hlavou, nejistě přešlapoval,a pak odběhl o kus dál. Tvářil se, že tam nejsem. Zavolala jsemna něho: "Koníku!" Sklonil hlavu a pozoroval mě z hloubky. Pakse rozhodl a pomalu kráčel ke mně. Natáhla jsem ruku a dotkla sejeho nozder, pak čela, hlavy. Byl napružen, nachystán uskočit,ale neudělal to. Očichal mě, nechal se pohladit, jeho svaly seuvolnily. Zvědavě si mě prohlížel. Měla jsem v kapse jablko,tak jsem mu ho podala na natažené dlani. Velmi jemně ho sebral,pysky se dotkl ruky, takové mechové pohlazení. Jablko muzachutnalo a hledal další. Žďuchal mi do ruky i do kapsy.Pohladila jsem ho po krku, byl jemný a teplý. Pokračovala jsem vchůzi a koník mě nejistě následoval.
Pochvíli jsem se ohlédla, byl pryč. Rozplynul se v mlze? Byl to sen?Co na tom záleží, chvíli jsem měla přítele, kamarádskou duši,vzácný to okamžik.
Pokaždé když procházím opět lesem, několikrát se otáčím, pátrám mezi stromy. Jednou ho zase potkám, to vím jistě.
