Guardian of the Iron Heart

Tři vystresovaní

"Ty meleš nesmysly. Asi jsi se bouchl i do hlavy," zamračil se Peter a chtěl Tonymu změřit teplotu. Ten se však zkušeně uhnul. Natasha mu naštěstí dala pár hodin sebeobrany.

Peter na muže chvilku fascinovaně hleděl. Moc lidí si nepamatoval. Taky ho Yondu unesl, když byl ještě dítě. Není se čemu divit, že ho muž tak zaujal.

"Promiň, ale pořád nevím tvoje jméno," poškrábal se Peter na zátylku. Tony chvilku přemýšlel.

"Ný Jsiúžas," představil se menší muž. Star Lord nad tím ani na chvilku nepřemýšlel.

"Těší mě, Jsi Úžasný," chtěl si Quill potřást rukou, ale v tu chvíli mu to došlo. Tony se začal hrozně smát. Tohle se mu fakt povedlo. Začal se ovšem smát ještě někdo.

"Rockete? Vážně?!" povzdychl si Peter a naštvaně se podíval za sebe, kde se na zemi válel mluvící mýval.

"Jen jsem ti přišel říct, že máš na stole večeři," pořád se smál Rocket. Držel se za břicho a odešel do jiné části vesmírné lodi. Nebo alespoň v té si Tony myslel, že se nachází. 

"Promiň, musím jít," zvedl se Quill a omluvně se na záhadného návštěvníka usmál. Ač nerad, odešel se najíst.

Tony si smutně povzdechl. Hlad měl obrovský. Moc na to nebyl zvyklý. Jídlo dostal pokaždé, kdy si pískl. Sice si pořád dost dobře pamatoval zážitek, kdy byl dlouho zajat v jeskyni, ale už to bylo několik let. Pořádný hlad už prostě neznal.

Padla na něj únava. Znovu. Ale bál se usnout. Jen tak na podlaze někde ve vesmíru se zvláštními stvořeními. Proto si znovu vyvolal oblek. Byl rád, že se mu brnění dostalo i pod železo, které měl pořád nasazené na noze. Byl připoutaný jako pes. 

Už s lepším pocitem si složil ruce pod hlavu a zavřel oči. Snažil se vymyslet plán, jak uniknout. Sice se jeho věznitelé nezdáli moc zlí nebo nebezpeční. Přesto bude útěk komplikovaný. A chce vůbec utíkat? Šance, že potká dalšího člověka nebo jen anglicky mluvící bytost byla skoro nulová.

***

Spal dlouho. Hodně dlouho. Strážci už se začínali bát, že muž v brnění umřel. Jako vždy se pohádali a dvě hodiny spolu nemluvili. Nakonec u pozemšťana začali držet hlídky. Nemohli nic riskovat. 

Jako první měl hlídku Rocket. Volný čas se snažil využít tím, že se snažil do brnění všemožně dostat. Mlátil do něj, vrtal do něj, leaser na něj pálil a i kladivem se celou tu věc snažil rozbít. Dosáhl jen sedřeného laku a pár šrámů. Tonyho z té proradné věci prostě nedostal.

Druhou hlídku držel Drax. Celé čekání vyplnil trénováním své 'neviditelnosti,' která spočívala v tom, že se prostě nehýbal a snažil se splynout s okolím. 

Pak přišel na řadu malý Groot. A ten udělal něco, co ještě nikdo z nich. Sedl si co nejblíže ke Starkovo reaktoru a zaujatě sledoval světýlko, které z něj sálalo. Jen tak si tam seděl a byl fascinován. Pak už to nevydržel a světýlka se dotkl. To okamžitě probudilo miliardáře. Tak nějak si zvykl, že sebemenší dotyk na jeho hruď cítil. I přes brnění. Byl to takový jeho šestý smysl. Nemohl riskovat, že by se mu něco stalo. 

Prudce otevřel oči a rychle se posadil. Ruku namířil na malý klacík a chvilku přemýšlel, co má dělat. Nakonec se rozhodl, že odbouchnout by ho nebyl moc dobrý nápad, vzhledem k tomu že tu má kamarády. Sundal si proto helmu a pohled měl zabodnutý do klacíku.

"I am Groot," řekl roztomilým hláskem malý strom. Tony jako vždy nevěděl, co to znamená.

"Groote, můžu ti tak říkat ne?" počkal si Stark, dokud tříska nekývla hlavou na souhlas, "nechci, aby se stalo nějaké nedorozumění. Já ti prostě nerozumím. Chápeš? No a já nechci, abych tě nějak urazil. Takže se ti už předem omlouvám." Dořekl a stále fascinovaně hleděl na malé stvoření.