The life of a yandere - I love you

část 1. - Počátek

 Japonsko, Isehara - 12:05, 12/5/2018

Moje jméno je Mizumi Yuuya, všichni mi říkají Yuuya, především učitelé, to je to co na téhle škole nenávidím, všichni se tu oslovujeme příjmením. 

 Stojím, jako vždy, ve stínu pod přístřeškem vchodu do školy, venku je jaro, konkrétněji květen, je tu horko, takže je nás tu víc, než v zimě.

 Jako vždy potichu odposlouchávám rozhovory několikačlenných skupinek, teď se v jedné právě vede rozhovor, spíše pomluvy, o jednom klukovi z naší třídy, má jen jednu kamarádku, jmenuje se Luen, Luen-chan, také se s ním kamarádím, ale s tím klukem jsem ještě nemluvila.

 Je to hodně dobrá kamarádka, no poslední dobou chodí na polední přestávky trochu později, protože bývá chvíli ve třídě s tím klukem, takže tu na ní vlastně čekám a mezitím vykonávám již zmíněnou "práci", protože si Luen dává na čas.

  Od dveří jsem uslyšela známé, pomalé kroky, to bude Luen. 

  Zvedla jsem hlavu a podívala se na ní, moje oči směřovali na její malou postavu, než jsem se stačila zeptat na otázku, na kterou jsem se chtěla zeptat už dlouho, Luen mě přerušila: ,,Ahoj! Promiň, že jdu tak dlouho, musela jsem se zastavit v kanceláři madam Akahaya." Řekla potichu a pomalými kroky se sunula ke mně.

  ,,Dobře, půjdeme se projít k občerstvení? Máme ještě necelou hodinu čas." Navrhla jsem ještě tišším hlasem a Luen mi to okamžitě odkývala a tak jsme vyrazili směrem ke školské bráně a z ní pak rovnou uličkou do občerstvení, které se mimochodem nenacházelo moc daleko od školy a nejsme jediné, kdo tam chodí.

 Cestou jsme byly obě tiché, to byla příležitost pro mě a tak jsem si vzala slovo: ,,Luen, jak se jmenuje celým jménem ten kluk, se kterým se kamarádíš jako jediná?"

 ,,Shinnaro ... Shinnaro Reinishi." Řekla s úsměvem, příjmení jsem znala, protože ho tak oslovoval úplně každý včetně učitelů, ale Shinnaro? To slyším snad poprvé. 

 ,,Proč se ptáš?" Zeptala se, jelikož očividně nechtěla nechávat mojí otázku bez odůvodnění.

 ,,Jen tak, zajímá mě to." Odpověděla jsem neutrálně, sama vlastně nevím, proč se ptám.

 ,,Doufám, že si z něj nechceš udělat další stalkerskou oběť?" Zasmála se Luen, a k tomu bych měla zmínit ještě jednu věc o mě - ve volném čase, když nemám co dělat a je hezké počasí, no, prostě když je na to nálada, chodím pronásledovat různé jedince z naší třídy a tak o nich získavat informace a různé drby, které se teřba ve skupinkách povídají, proto mám také sešítek, o kterém mimochodem nikdo neví, píšu si do něj ty nejpodstatnější informace o studentech Iseharské školy.

 ,,Ne, nemám to v úmyslu." Touhle odpovědí jsem jí trošku zalhala, Reinishiho jsem ještě "nestalkovala", takže jsem to mohla v budoucnu udělat, Luen mi to akorát přípomněla.

 Celou cestu bylo ticho, šly jsme asi pět minut, takže jsme měly ještě v pohodě čas se najíst a vrátit se zpátky.

 ,,Tak co to bude holky?" Přišla k nám úsměvná servírka, seděly jsme s Luen u stolu pro dva, takže bylo zajištěné, aby si k nám nikdo ze školy nepřisedával, chceme být samotné.

 ,,No, asi to samé co včera, předevčírem a celé pololetí." Řekla energeticky Luen, chodíme sem totiž každý týden, kdy máme polední přestávku, takže servírka už jenom přikývla, obrátila se a šla pro jídlo a pití, o jaký druh jídla vlastně šlo? - Hranolky, jablečný džus a Luen si k tomu dávala ketchup, také bych si ho dala, ale zrovna tady mi příjde moc kyselý, což jsem samozřejmě raději nikomu neřekla, totiž, nechci vypadat moc rozmazleně ohledně chuti jídla.

 ,,Proč se vlastně Reinishi s nikým nebaví?" Nahodila jsem, jestli se o něj chci příští dobu zajímat, tak bych měla z Luen vytahat aspoň trochu informací navíc.

 ,,Je to složité. Ne, že by se s někým nechtěl bavit, ale on není typ člověka, který by se rád seznamoval sám od sebe, bere to tak, že jestliže ho vnímají studenti jako černou ovci stáda, ať tedy je. Příjde mi to divné, je mu úplně ukradené jestli se s ním někdo baví, ale jeho mamka mi říká, že mě má moc rád a sám od sebe nepříjde, protože mě nechce obtěžovat." Po tom, co tohle Luen dořekla jsem se zasmála, ta nevinnost, kterou tu teď popsala je až roztomilá.

 Jenže, později jsem zjistila, že jeho roztomilost brzy rozdrtí mé zdravé smysly....