Falling

1

Všechno to začalo takhle...

Ležela jsem naštvaně v posteli a zároveň se mi chtělo brečet. Ve škole jsem se totiž docela dost pohádala se spolužačkama, nechala jsem si doma peněženku, takže jsem musela domů jít pěšky a ono zrovna muselo začít pršet. Poslední kapka bylo to, že jsem si zapomněla klíče, takže jsem musela čekat venku jak zmoklá slepice na mamku. ,,Ještě že už to byl poslední den školy" oddychla jsem si s myšlenkami na léto bez těch idiotů že třídy. Najednou mě z mých myšlenek vyrušilo zvonění mobilu. Byla to moje nejlepší kamarádka Sydney. Nejprve jsem jí to nechtěla zvednout, ale pak jsem sama sebe přemluvila. ,,Třeba se chce o víkendu  sejít, to by mi mohlo zlepšit náladu" zamyslela jsem se. Tak jsem to teda zvedla. ,,Ahoj bramborkooo" ozvalo se.
,,Ahoj Syd, copak, děje se něco? " odpověděla jsem. ,,Ne to ne...nebo jako vlastně jo, ale asi se ti to bude líbit" uklidnila mě. ,,No tak povídej, třeba mi zlepšíš náladu" řekla jsem a povzdechla si. ,,Počkej... Stalo se něco Ashley? Jsi v pohodě? " zeptala se ustaraně. Chtěla jsem odpovědět, ale místo toho se ozvalo jenom vzlyknutí a potom jsem udělala něco co skoro vůbec nedělám. Ano, rozbrečela jsem se. Sydney to hned poznala a jelikož od sebe bydlíme kousek, tak mi řekla že už jde a položila to. Asi za pět minut jsem slyšela zvonek. Šla jsem otevřít a Sydney už tam byla. Popravdě jsem ji tu nečekala tak brzo. Hned jak jsem otevřela, objala mě se slovy: ,,Přinesla jsem čokoládu". Musela jsem se pousmát, když mi ukázala snad tu největší čokoládu, kterou jsem kdy viděla. ,,Tak co se děje?" zeptala se,když jsme se usadily na gauč. ,, No...pohádala jsem se se spolužačkama a ony jsou teď na mě všechny naštvaný. Vůbec nikdo se mě nezastal, ani ti, kteří si říkají moji přátelé. Úplně mě ponížili. Stála jsem tam úplně sama proti deseti holkám" řekla jsem s pusou plnou čokolády.
,,Však oni přes prázdniny vychladnou, kdo by chtěl přijít o tak skvělýho člověka jako jsi ty " pohladila mě po zádech. ,,To asi jo, ale všichni se na mě úplně vykašlali..já nevím jestli se s nima vůbec ještě po tomhle chci bavit" podívala jsem se na ní uslzenýma očima. ,,Jo a vlastně, co si mi to chtěla říct ty?" zeptala jsem se o něco veseleji. ,,No vlastně jsem se tě na něco chtěla zeptat" po malé odmlce pokračovala ,,víš jak je ta kapela Why Don't We...?" zeptala se nejistě. ,,Vím, co s nima je? " tázavě jsem se na ní podívala. ,,No koupila jsem si za peníze co jsem dostala k narozeninám dva lístky na jejich koncert...a tak jsem si říkala jestli máš čas, že by si jela se mnou.. " podívala se na mě prosebně těma jejíma velkýma hnědýma očima. ,, Sydney, děláš si srandu? Mohla jsem si ten lístek koupit sama... Muselo to být hrozně drahý! " řekla jsem zaskočeně. ,, Ne, věř mi. Bylo to fakt výhodný na to že to je... V. I. P.. Chápeš to? Uvidíme se s Why don't we osobně a budeme se s nima moct vyfotit!! " zajásala Syd. ,, Co?! V. I. P.?! Sydney, ty si se fakt asi zbláznila " nad tou predstavou, že budu někde " V. I. P. " jsem se ale musela pousmát. Když to Syd viděla, zeptala se jestli s ní teda pojedu. ,, Tak jo a fakt děkuju, musím ti za to něco taky koupit milouši můj " šeptla jsem když jsem jí objala. ,, Joo, děkuju" zajásala, když jsme se odtáhly. ,, Hele kde a kdy vůbec mají ten koncert? " zeptala jsem se. ,, Tady, v Beverly Hills přece. Je to pozítří " zasmála se Syd. Čirou náhodou tady totiž bydlíme. ,, Už? "řekla jsem zaskočeně. Why don't we absolutně neznám a vlastně nemám šajna co od nich čekat, ale i tak se docela těším. Když Sydney odcházela domů tak jsme se na zítřek domluvily, že spolu půjdem nakupovat, protože nemám fakt nic vhodnýho, co bych si vzala na takovej koncert. Pak už jsme se rozloučily. Já jsem si napustila vanu, chvilku jsem relaxovala a potom už jsem šla spát.