𝐒𝐈𝐍𝐒 𝐎𝐅 𝐀𝐍 𝐀𝐍𝐆𝐄𝐋 ☾ ˚･ﾟ/ ❝i will wait for you where the falling stars live❞ / [MARVEL]
❝ Na Sakaaru platí jen tři pravidla: Nikdo se na nic neptá, nikdo nic neví a slovo Grandmastera je svaté.
Aethela se během let strávených ve městě gla...
╔═══════════════╗ ☾ SINS OF AN ANGEL ☾ ╚═══════════════╝
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
10. | PITY FOR THE DEVIL
TU NOC TOHO MOC NENASPALA.
A kdo by se jí divil. Bylo to už celé roky, co naposledy usínala s někým v místnosti. Byla zvyklá na svoje soukromý. Svůj klid. Vnímala každý dech, který nebyl její, dýku v ruce pevně sevřenou a v duchu se proklínala na to, že na to kdy přistoupila. Na druhou stranu, nebylo to, jako by měla na výběr.
Loki na druhé straně vlivem alkoholu usnul prakticky okamžitě. To ale nedělalo jeho spánek o nic více klidnější. Každou chvíli sebou Asgarďan ze spaní cukl, svaly bolestivě zaťaté. Když se podívala blíže, zjistila, že se Ás pod vlivem nočních můr dokonce až třásl.
Vydechla. V její kultuře špatné sny symbolizovaly nečisté svědomí. Znak neklidné duše, trest hříšníkovi. Protože správní Andělé nepochybovali, netrápilo je svědomí, nelitovali. Bylo mnohem jednodušší se se svými volbami naučit žít. Sama Aethela moc dobře věděla, že vracením se do minulosti nic nespravila. Snažila se kráčet vpřed. Nehledě na to, kolik ze své lidskosti přitom ztratila.
Aethela ho slyšela sebou prudce cuknout až zašustil s matracemi. Byl to jeho pravděpodobně nejslabší moment a ona přitom měla pocit, že ho poprvé v životě vidí. Tu krev na jeho rukou, tu bolest, tu zmučenou duši, kterou s takovou oblibou skrýval za posměškem. Najednou chápala, že i když to byl šlechtic a kouzelník, ve svém nitru byl stejný uprchlík, jako všichni tady.
Ať už okolnosti jeho příchodu byly jakékoliv.
Ne, že by ho snad litovala, ale... nutilo ji to nenávidět ho o něco méně.
❝Vstávejte,❞ pokynula mu po zaznění budíku a dlaní mu poklepala na tvář. Nesnažila se být ani příliš jemná, ani příliš prudká - moc dobře věděla, že kocovina, které ho čeká po probuzení mu bude dostačujícím trestem za jeho včerejší nevhodné chování. Tedy, čistě teoreticky nebylo fyzicky možné pro Asgarďany mít kocovinu, ale to by neměla být ani schopnost opít se.
Asgarďan zamžoural do světla a Aethela nešetrně rozvinula rolety, až zaslechla bolestivé zasténání. Váhavě sledovala, jak se neochotně vytáhl do sedu, promnul si tvář, když si uvědomil, že tohle není jeho pokoj. Vyskočil do stoje a prudce se rozhlédl po místnosti. Jeho pohled padl na Aethelu. Nespokojeně se na ni zamračil, jako by to snad byla ona, kdo mu vlezl do pokoje a rozhodl se, že tam stráví noc.
❝Kde to jsem? Co se stalo?❞
❝Vy si to nepamatujete?❞ podivila se Aethela a snažila se znít překvapeně. V rychlosti si stáhla bílé vlasy do culíku, ❞I když hádám, že pokud bych byla taky tak opilá, asi bych si taky nic nepamatovala.❞
