pocity.

vždycky.

přijdu si vlastně zbytečná nikdy jsem nebyla něčí nejlepší kamarádka vždycky jsem byla až ta druhá nebo třetí  vždycky jsem byla ta odstrčená co neměla jiné kamarády než spolužáky vždycky se každému hodím jen když nemá nikoho jiného já se snažím všem pomáhat a všem naslouchat a to samé bych očekávala od nich ale neděje se tak přijdu si sama i když kolem mě jsou lidi kamarádi i tak si přijdu sama jako by byla všechna přátelství jednostranná jako bych pro nikoho nic neznamenala je mi to líto a nechci to dávat najevo proto se chovám tak jak se chovám spontálně a nekontrolovaně a často toho lituju protože dělám i blbosti nejdřív jednám a pak myslím a moc lidí neodpouští tak jako já já odpustím komukoliv cokoliv a kdykoliv  nerada se s někým nebavím a podobně je mi pak všechno líto a lituju mého zbrklého chování kvůli tomu jsem přišla i o pár osob které mi prostě neodpustily a nejspíše ani nepochopily proč jsem některé ty věci udělala  bylo to ze strachu z lásky ze strachu se do někoho zamilovat a ze strachu z ublížení.                                                                                                                  BOHUŽEL ČAS VRÁTIT NELZE...