Ben Is Great

Středa

5:40

„Milý deníčku" 

Tedy kdyby náhodou byla třeba apokalypsa, třetí světová, nebo co já vím. A někdo se rozhodl číst můj deník, což je dost nepravděpodobné. Tak i přesto bych se měla představit, takže jmenuji se Amy Tomlinson, je mi 17 let. Žiji se svou matkou a bratrem Chrisem, kterému je pět let a důležitý člen Ben, můj dobrman. To by pro začátek stačilo.

6:40

Kdyby tu byla reality show jménem „Zabijte svého malého brášku" jdu do toho všemi deseti. Občas přemýšlím, kdo je vlastně jeho máma, vždycky nějak skončím u sebe.

Vytrhnu stránku a zmuchlám jí do koše. „Amy" osloví mě mamka mezi dveřmi s Chrisem. Zeptám se, co potřebuje a ona mi dveřmi prostrčí Chrise a poprosí mě, jestli ho vezmu do školky. Co jiného mi zbývá? Hned co mamka zmizí ze dveří se ten malý blázen rozběhne a skočí šipku do mé postele. „Žuštanem tu neska" zašišlá. Nakonec se mi ho povede vytáhnout z mé postele a obléct. 

„Tak šup" řeknu, když se Chris zastavil u nějakého domu a zkoumal jejich bazén. „Ale mne se nece" řekne a já ho popadnu za ruku a táhnu za sebou až do školky, kde si ho s úsměvem převezme jeho paní učitelka. Vyjdu ze dveří s obrovskou úlevou, jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla. Raději popoběhnu, moje škola je jen za rohem ale nechci přijít dlouho. Chris mě dost zdržel. Už vidím školu, kouknu na hodiny a naštěstí je ještě brzy. Zasednu do své lavice a snažím se být nenápadná. Vytáhnu deník a začnu psát:

Další kapitola ze života Amy Tomlinson:

Na základní škole jsem byla dost drzé dítě, které bylo všude vidět a děti ho měly rády. To se změnilo, když si mamka našla přítele, který vyžadoval abychom se k němu nastěhovaly. V jeho městě jsem začala chodit do sedmé třídy, kde jsem nikoho neznala a rozhodla se, že již nechci žádnou pozornost. I přes to, že jsem chodila pravidelně běhat a byla hubená, nosila jsem vytahané svetry a mikiny, aby si toho nikdo nevšiml. Byla jsem mezi těmi chytřejšími ale v hodinách jsem se neprojevovala to mi vydrželo do teď. Doma jsem jiný člověk než ve škole, ale myslím, že to tak má alespoň trochu každý.

11:02

Jsem v šatně na tělesnou výchovu a snažím se na záchodě vsoukat do všech těch obrovských věcí, aby nikdo nepoznal, kdo doopravdy jsem. Vím, že bych s tím už mohla přestat, ale nějak jsem si zvykla a jsem tak spokojená, kdybych to neudělala myslím, že bych patřila mezi Jessicu a její povedenou umělou partičku. Možná bych ještě chodila se Zaynem nebo Louisem. Oni všichni patří do školního týmu fotbalistů roztleskávaček a prostě té oblíbené části školy.

Proberu se, vyjdu ze záchodků a všimnu si, že je tu víc holek, nejen z mé třídy ale i ze třídy Jessici. Paráda, to znamená jen jedno jsme spojení s její třídou, kde je i slavný Louis. Nemám ráda lidi, kteří se chovají jako oni. 

Dnes jsme naštěstí jen běhaly u toho jsem se snažila tvářit zadýchaně a při tom si to užívat. Běželi jsme třetí kolečko a já na sobě cítila něčí pohled, rychle jsem se otočila a... 

Skončila jsme na zemi, přes to jsem si stihla všimnout, že na mě z lavičky zírá Katie. „Já jí zabiji" zanadávala jsme si. Až když mi někdo nabídl ruku všimla jsme si, že jsem se srazila s Louisem. Přijala jsem jeho ruku a omluvila se mu za náraz. Nic neřekl a odběhl někam za svými kamarády. Já doběhla za paní učitelkou, že mě bolí hlava a jestli mohu pár koleček vynechat s mým překvapením souhlasila a já se přivalila k tomu sluníčku na lavičce. „Co mě špehuješ?" řeknu ale odpovědi se nedočkám, protože Katie začne básnit o mé srážce s Louisem. Víc jsme raději neposlouchala, proč by mě zrovna někdo jako je on chtěl, ještě když jsem tu za buřta.

Po tělocviku jsem už žádnou hodinu neměla, tak jsem se na záchodcích převlékla do šatů a přes jsem navlékla oblečení z rána. S Katie jsme vyrazily na oběd, cestou jsem si v křoví jsem se svlékla do šatů. Ještě jsme se před jejich školou zaztavili pro Emmu a Megan. „Proč si se z toho dějáku tak vypařila?" zeptala se Emma a Katie jen pískla, že to byla nuda. No jo, typická Katie, když jí něco nebavý prostě odejde, což platí i se školou. Má kvůli tomu i dost hádek a problémů s rodiči. Na oběd jsme zašly do naší oblíbené restaurace. Koukla jsem na hodinky, byl nejvyšší čas zajít pro Chrise, rozloučila jsem se a vyrazila směr školka. Hned co mě Chris uviděl ve dveřích, udělal na mě nálet. Málem jsem to neustála. Cestou domů mi Chris říkal, co dnes ve školce dělaly. Jen jsme došly domů odhodily věci a vzaly jsme ven Bena.

20:00

Vylezla jsem ze sprchy, dnes se toho moc nedělo. Ještě jsem si do ruky vzala knihu matematiky abych se koukla na zítřejší test a šla spát.