Ben Is Great

Čtvrtek

Vypnu budík a snažím se unést zpět do říše snů, jenže to se mi nepovede, protože opět začne zvonit. Odhodlám se tedy posadit a nohy položím na studenou podlahu, to mě trochu probere. Líně jdu do koupelny, udělám ranní hygienu. Převleču se a jdu do kuchyně, cestou potkám Chrise. Popřejem si dobré ráno a já nám jdu udělat snídani, mamka ještě spí, nechám ji a vyrazím s odporujícím Chrisem do školky.

7:00

Chris je ve školce a já mám ještě dost času, rozhodnu se tedy jít do kavárny. Miluji kávu. Sednu si k okna, u kterého budu mít klid. Z přemýšlení mě vytrhne vysoká servírka, která vypadá dost mile. Kouknu se na cedulku a zjistím že se jmenuje Holly, myslím že jí znám, chodí do třídy, kde je i Jessica.

Za chvíli mi přinese velké Latte, poděkuji a mířím směr škola. Před školou stojí hodně kuřáků, procpu se mezi nimi a mířím ke své skříňce. Vytáhnu matematiku, kterou máme tuto hodinu a deník, který jsem tu včera nechala. Cítím na sobě pohled otočím se a zjistím, že za mnou stojí Louis. Co asi potřebuje? Ještě, než stihnu něco říct on začne „Neměla bys to nosit, myslím že bez toho všeho jsi moc hezká" řekl a zmizel. Cítila jsem paniku, ví to ještě někdo? Jak na to přišel safra?

15:20

Konečně skončila škola a já mířila za holkami, a doufám že mi povolí zajít k nám se převléknou. Holky povolily, proto jsem vyrazily k nám domů. Cestou holky básnily o nějakém klukovy, prý by se mi mohl líbit a je od nás ze školy. Podle nich bych si s ním měla vyrazit, aby viděl, že nejsem, ta tlustá holka ze školy. Asi se jich nezbavím, tak jsem přikývla a oni že vše zařídí a pak mě tam jen dovedou. Už jsme byli u nás před domem, vyběhla jsem schody a z ložnice vykoukla mamka. „Co tu děláš a kde je Chris?" zeptám se. „Vzal si ho jeho otec a já si hledám novou práci, myslím že už by sis taky měla najít nějakou brigádu" řekla a já se zarazila. „Proč jsi přišla o práci?" zeptám se nejistě. „To není tvá starost!" řekne a zabouchne dveře. To není možný. Naštvaná dojdu do pokoje, kde si vezmu kraťasy a triko, do ruky si vezmu mikinu a vyrazím, na schodech jen zavolám do prázdna, že jdu ven. Holky se něčemu smějí, ale když mě uvidí, úsměv je přejde. Hned se starají, o co jde a já jim jen ve zkratce řeknu, že máma asi přišla o práci. Chlácholili mě, a to já nechci, proto jsem zakročila, a řekla že musíme vyrazit a ony na mě jen hodily nechápavé pohledy. Vzala jsem každou za jednu ruku a táhla na kopec za domem. „To snad nemyslíš vážně... Amy my tam nechceme... Dost!" stěžovaly si, ale já je táhla dál do kopce. Došli jsme tam a uviděli ten krásný výhled. „Chtěla jsem vás sem vzít už dávno, ale jste moc líné" řekla jsem jen pravdu, vždy se jen na něco vymluvily nebo zdrhly.

18:00

Seděli jsme tam dost dlouho, povídaly si o všem možném, ale už byl čas vyrazit domů. Došly jsme k fontánce, kde se vždy rozcházíme. Popřály si hezký zbytek dne a každá vyrazila jiným směrem. Proti mně jde partička Zayna a Louise, nasadím si kapucu a snažím se vypadat jako neznámý člověk. Povedlo se alespoň myslím, podle obličeje by mě určitě poznaly. Přijdu k vrátků a chci vklouznout dovnitř ale nepovede se, protože mě někdo chytne za ruku a stáhne zase ven. Kouknu se kdo co chce a najednou za mnou Louis, co zase chce safra. „Ahoj?" řeknu s otazníkem ve tváři. „Musím s tebou mluvit" řekne vážně, ale ze dveří vyběhne bráška a skočí mi do náruče „To je tvůj kluuk?" vyjekne a já se jen zasměji a řeknu mu, že se vůbec neznáme na to je další otázka, kdo to teda je? vysvětlím mu to. „O čem chceš tedy mluvit?" zeptám se. „Víš co, necháme to na jindy, zítra ve tři v kavárně na rohu?" zeptá se a já jen kývnu na znamení že ano. Předá mi jeho číslo, kdyby to náhodou nevyšlo, abychom na sebe nečekaly a zmizel. Vezmu bráchu za ruku a jdeme domů.

20:30

Sedím u stolu v pokoji a zapisuji si do deníku tu otázku, co mi vrtá hlavou, co asi může chtít. Po dopsání navštívím sprchu a už jen skočím do postele.