Dračí znovuzrození [POMALÁ AKTUALIZACE]

Prolog

Všude bylo temno, svítily jen záblesky různobarevných kouzel. Zelený drak Unjurak se rozhlédl. Tehdy to ještě nebyl drak, ale jen malé, bezbranné, naříkající dráčátko. Byl tak malinký že ještě ani neuměl pořádně létat. Jen trošku popoletoval nad zemí.

Všude panoval zmatek. Na poklidné pláži, která odedávna patřila drakům, nyní zuřila bitva. Rodiče Unjuraka stáli zády k sobě aspolečně odráželi velké, krvelačné trolly. Jeho matka se na něj otočila a zařvala mocným hlasem: "Utíkej Unjuraku! My je zdržíme!"

Unjurak se podíval nejdřív na zuřivě útočící trolly, na matku a potom na otce. Nechtěl odejít, utéct jako zbabělec. Chtěl bojovat. Je přeci drak, a draci z boje neutíkají jako Bezsrstí! Ale jeho rodiče si očividně myslí něco jiného." No tak, už běž! Nechci přijít o další mládě!" Zařval jeho otec, odrážející útok tmavě šedého trolla se třema očima.

Při pohledu na jeho silné svalnaté tělo se zachvěl. Nyní se bál. Ale nechtěl opustit své rodiče. Najednou uviděl jak se kněmu tentýž troll se třema očima blíží neuvěřitelnou rychlostí. Už si myslel že je mrtvý, když najednou se troll zastavil s drápy na Unjurakově krku. Zabořil je do jeho masa.

Unjurak pocítil nesnesitelnou bolest v krku. Zmučeně zařval. Potom se troll zhroutil a na jeho místě stála jeho kamarádka Alisa. Znal ji od svého narození.

Byly jí dva roky. Jemu bylo sotva pět měsíců. Pohlédla na něj hlubokýma modrýma očima. Potom řekla: " Unjuraku! Poklidnou Pláž už neubráníme. Pojď se mnou! Musíme utéct!" Unjurak už chtěl něco namít noutale Alisa byla rychlejší a vzala ho předíma tlapama a ulétla. Pak se mu zatemnilo před očima.

První co Unjurak viděl byla temně modrá obloha. Vlastně to nebyla obloha. Alisa ho přikryla svými hedvábnými křídly. Unjurka nesnesitelně bolela hlava a celé tělo. Pak si vzpomněl na bitvu. Co se stalo? Byla první jeho myšlenka.

Hned druhá patřila jeho rodičům. Třetí Alise. Kdyžsi na ní vzpomněl, zatukal jí na její světlě modré, jemné šupinaté břicho. Alisa se zvedla. Unjurak zamžoural proti rannímu slunci. Bolelo ho celé tělo. Nejdříve si myslel že je na Poklidné Pláži, když si všimnul že jsou v jakémsi pralese.

"Kde to jsme?" Zeptal se. Alisa si ho změřila klidným pohledem. Pak si povzdechla a řekla: "Sem mě dříve brávali moji rodiče. Bylo to první místo které mě napadlo tak jsem sem letěla." Unjurak si matně vzpomínal jak mu matka o tomto místě povídala. Říkávala mu: "Až budeš větší, vezmu tě tam. Každé dračí mládě tam jednou jde. Tam se neopováží žádný jiný tvor než draci. A víš proč? Draci kteří tam alespoň jedou byli, byť jenom na samém začátku se tam vyznají.

Staří Dračí Duchové ho tam provázejí. Mezitím například trollové by netrefili ani do obrovských vrat i kdyby byli úplně u nich." Ale Unjurak se prostě musel zeptat: "Jsme tady v bezpečí?" "Jistěže ano, mláďátko. Sem nevkročí nikdo kromně dalšího draka. Ani Bezsrstí. Zde nás chrání Staří Dračí Duchové. Duchové našich předků."

Pak to Unjurakovi došlo: když naposledy viděl svého otce, zrovna odrážel útok toho šedého tříokého trolla. Tentýž troll na něj útočil o chvíli později a poranil mu krk. To by znamenalo že se jeho otec neubránil...Ne!To nemůže být pravda! Jeho otec a matka byli ti nejodvážnější a nejsilnější draci na světě! Nebo se mýlil? Potom na Alisu vyhrknul: "Co se stalo s mými rodiči? Jak to že jsme tady jen my dva?" Alisa na něj smutně pohlédla a potom potichu že ji skoro neslyšel: "Obětovali se pro tebe a ty na to nesmíš zapomenout. Musíš zůstat silný. Tvoji rodiče byli skvělí draci. Pro mě byli také jako součást rodiny. Když mě umřeli rodiče, skoro jsem zešílela. Tvoji rodiče se mě ujali. Vychovali mě jako vlastní. Je mi to líto. Ale nic jsme nemohli dělat.

Unjurak se zachvěl. Pomalu došel k největšímu stromu co široko daleko viděl, sednul si a zařval. Naříkal, oplakával svoje rodiče, zlobil se na sebe, na Alisu, na trolly... Dlouho tam seděl,než k němu přišla Alisa a řekla: "Chápu tě. Pro mě to byl také šok, ale..." Unjurak jí nenechal domluvit a spustil na ni: "Je to jenom tvoje vina! Kdybys zbabělě neuletěla tak bych jim mohl pomoci! Třeba bychom právě seděli na Pláži a hodovali trollí maso! Nenávidím tě! Běž pryč!" Když to dořekl, začal ničit vše kolem, hlava nehlava, roh neroh. Najednou nevědělco ho to popadlo ale najednou se rozeběhl proti Alise.

Ale Alisa byla silná a jeho útok hravě odrazila. "Jsi naivní mládě. Myslíš si že kdyby jsi tam byl, tak by jsme Pláž uchránili?Myslíš si že kdyby jsem od tebe odešla tak by jsi přežil déle než tři dny? " Přimáčkla ho k travnaté zemi a podívala se naněj moudrýma třpytivýma očima. "Musíš se uklidnit. Tvoji rodiče jsou sice pryč, ale to ještě nic neznamená. Jsi přece drak! Nebo snad ne?"Unjurak se zahleděl do jejích krásných očí a tam uviděl mnoho ověcí: chápavost, bolest a nebo také něco co si nedokázal vysvětlit: strach o něj.

Nyní nevěděl co si má myslet. Draci napláži byli jediní draci v Tanlii. Pokud přežili jen oni dva...„Přežil ještě někdo kromně nás?" zeptal se. Alisa sesmutným povzdechem a výrazem v očích potichu řela: „Jen my dva" Ted už chápal proč ho Alisa odnesla. „V tom případě jsem ti vděčný za to, že jsi mi zachránila život. Ale chci se alespoň podívat na Pláž. Prosím."

Podíval se na své temně zelené tlapy. „To nemůžeme. Pláž jistě už ovládli trollové. A já nechci vidět přítelovu smrt. Navíc když ne neubránilo dvě stě draků, pochybuji že se ubrání jedno odrostlé mládě a sotva pětiměsíční mládě." řekla Alisa.
„Zvlášt když máš takhle zřízený krk." dodala a ukázala drápem na jeho krk. Unjurak měl sedřenou kůži s měkkými šupinkami do masa. Z rány mu prýštila třpytivě zlatá krev.