Jak dostat Bílého Králíka z hlavy ven

Biologie

Deerman city je až na pár okolností jako každé jiné město. Lidé tu chodí do školy, do práce a pak domů. Bohužel těch pár okolností tento režim "normálního člověka" lehce  převrací. Nepamatuji si, že by jsem se ve škole učil něco normálního.

,,Tito úžasní tvorové se dokázali rozmnožit do celého světa. Samozdřejmě přenesli pár nemocí, ale s těmi se lidé rychle vypořádali..."
Mluvil pořád dokola profesor biologie. Takový vysoký, vyhublý, v bílém plášti oděný chlapík. Lehce zarostlý, jakoby neměl čas se ani oholit, protože celý svůj život zasvětil hlodavcům. Většina lidí je tu do nich fakt zapálená.
Mírně jsem se opřel o opěradlo a začal kmitat s nohou. Uklidňovalo mě to.
,, A nyní vám ukáži, co naši vědci vytvořili před dvěma dny. Neměl bych vám to ukazovat ale...sám jsem fakt nadšen"
V jeho očích se mu zablýskalo jako malému dítěti před vánočním stromkem.

Z mé třídy se s nikým nebavím, i když bych velice rád. Krom bandy tupců, kteří -jako ostatní- zasvětili svůj život hlodavcům, tu byla ona. Kelly Ormanová. Vždy se mi líbila. Nebyla jako ostatní. Srdce mi vždy poskočilo když kolem mé maličkosti prošla. Natož když jsem jí před třemi týdny půjčoval pero a ona se se slovem ,,děkuji" tak hezky usmála. Nechovala se jako ovce. Vždy chodila v bílem oblečení a to bylo vždy čisté. S nikým se moc nebavila, žila si ve vlastním světě.

Profesor s nadšením a pobrukováním zaběhl do kabinetu. Po chvilce na stůl položil klícku, přes kterou bylo přetáhlé nějaké špinavé prostěradlo. Opřen rukama o stůl se zadíval na nás s lehkým úšklebkem. Třída mlčky pozorovala co se bude dít. Ztáhl prostěradlo pod kterým se krčilo malé stvoření.

Nechutné stvoření. Dělá se mi z něj nevolno. Bez chlupů, s neobvykle viditelnou páteří na hřbetu, zakalené oči a hryzáky, které se z jeho tlamy křivily ven, protože se to jeho tlamy už nevešli.

V biologii probíráme výhradně hlodavce. Mutace, chemikálie...vše co je spojeno s tímto zatraceným městem.