In Love With A Werewolf [Twilight saga] {DISCONTINUED}

2 ❌

"Ange?" řekl/a...

Pohled Angel:
Rychle jsem se otočila a uviděla dívku asi přibližně v mém věku. Překvapeně jsem se na ni podívala a všichni ostatní se na ní podívali pohledem jakto že ji znáš? Bylo to zvláštní, nepamatovala jsem si svůj minulý život ale jako bych ji znala.
"Jakto že znáš mé jméno?" Zeptala jsem se jí líbezným hláskem který byl u mě normální.
"Ty si mě nepamatuješ?" Zeptala se mě překvapeně. Všichni se na nás dívali dost vyjeveně nejspíš to moc nechápali což chápu, taky to nechápu.(tohle zní velice logicky já vím) Teprve teď jsem si je všechny prohlédla. Ta dívka která na mě promluvila byla hnědovlasá, bílá kůže (jak už je u upírů běžné) ještě trochu načervenalé oči novorozená pomyslela jsem si, a jeden z těch kluků se na mě dost zvláštně díval takovým pohledem zkusíš něco a je po tobě. Ale tak se na mě dívaly všichni až na tu dívku a holčičku schovanou za ní a tím klukem šťastná to rodinka řekla jsem si v duchu a pohled kluka ještě víc zesílil. Kluk měl špinavé blond až hnědé krátké vlasy mírně kudrnaté ani ne moc svalnatá postava, další byla holka s blond vlasy dlouhé si pod lopatky byla hezká ale ne až tak, vedle ní stál kluk jako hora s krátce střiženými černými vlasy. Dál tu byl muž s blond skoro až bílými vlasy. Viditelně starší než ostatní, kromě ženy po jeho boku, měla hnědé vlasy pod ramena, na obličeji vepsány mateřský úsměv. Jako poslední tu byla dívka vypadající jako elfka, byla malá měla hnědé krátké vlasy dlouhé kousek nad ramena postava hubená. Vedle ní stál kluk, vlasy špinavé blond po ramena. V očích měl přímo vepsané že je novorozený, ale déle než ta dívka. Opět jsem se k ní otočila. Dívala se přímo na mě. (ostatně jako všichni ostatní) Chtěla jít ke mě ale kluziště a její nejspíš přítel (možná manžel) jí cestu znemožnili. Kluk se na ni podíval pohledem nedělej to! Ona mu však opětovala svůj pohled zvládnu to! Který podle všeho zabral když ji pustil. Chtěla se rozejít ovšem kluziště ji to jaksi znemožnilo. Podívala se na mě prosebným pohledem. Já se na ni podívala varovným pohled a udělala ji cestičku která se za ní zase zacelovala aby ji nemohl nikdo následovat. Byla už blízko a já si mohla všimnout jejich očí. Měla je mírně zlaté čehož jsem si předtím nevšimla. Podívala jsem se na ostatní a zjistila že oni mají zlaté oči celé, (samozřejmě jenom duhovky kdo nepochopil) samozřejmě až na toho kluka který je pořád ještě trochu novorozenec. Přišla skoro až ke mě. Dělili nás sotva tři kroky. Chtěla jsem se jí na něco zeptat když promluvila ona.
"Jakto že si mě nepamatuješ?" Dívala se na mě nechápavě ale bylo vidět že je připravena se mi vyhnout kdybych se o něco pokusila.
"Proč ti mám věřit?" Zeptala jsem se jí a začala jsem ji obcházet kolem dokola všichni se na mě dívali dost vražedně nějaký ten vlkodlak i zavrčel. Začala jsem si hrát s ledem který jsem vytvořila na své ruce.
"Protože tě znám Ange" řekla. Pořád jsem ji obcházela a hrála si ale ona nevypadala že by se bála. A pak mi to docvaklo.
"Ty jsi štít" uchechtla jsem se. Všichni vypadaly dost překvapeně že to vím. "Myslíš si že ti to neublíží" podívala jsem se na svůj sníh "že ti nemůžu nic udělat. Proto jsi sem šla ty a ne ten co umí číst myšlenky" všichni vypadaly spíš vyděšeně. "Ale já ti můžu ublížit. Pokud budu chtít."
"Nemůžeš Ange, zkoušelo to i víc lidí" řekla mi, ale spíš se jenom přesvědčovala
"Ale ne já, pár štítu jsem už potkala. A věř mi ublížit vám můžeme. Jenom to chce trochu praxe" usmála jsem se na ní a nechala ji přilepit nohy k zemi. Což jí došlo poměrně hned.
"Ange, já ti nechci ublížit, nikdo z nás" řekla ale bylo vidět že už začíná mít strach.
"Dej mi důvod ti důvěřovat, vám všem"
"Ty si nic nepamatuješ ze své minulosti že?" Zeptala se mě dívka vypadající jako elfka a chtěla vejít na mé kluziště. Já ji to ovšem nedovolila a tak nemohla projít. "Mohu ti pomoct, vím jaké to je, stalo se mi to stejné." Řekla mile.
Dívala jsem se na ni ne moc důvěřivě ale přesto jsem ji pustila. Chtěl jít za ní ten kluk ale já se na něj podívala vražedným pohledem, který mi ihned opětoval. Elfka se otočila a usmála se na něj úsměvem že se nic nestane. Pomalu šla k nám a já přestala držet tu dívku před ní. Došla až k nám a já začala obdivovat její oči. Rychle jsem přešla před ní rychlostí upíra. Až se lekla a ostatní zavrčely. Nedotkla jsem se ji, jenom se jí dívala do očí. Nejspíš pochopila můj záměr. A odpověděla na mou nevyřčenou otázku.
"Pijeme zvířecí krev proto máme zlaté oči, můžeš je mít také takové"řekla mile ale já se na ni jen nedůvěřivě podívala.
"Jakto že jsi přišla o paměť?" Zeptala jsem se jí.
"Přišla jsem o ní když jsem se proměnila. Neděje se to tak často" řekla jako by s tím že nevím kým byla už naprosto smířila.
"To je......" Nedokončila jsem svojí větu. Ona mě však doplnila.
".... zvláštní" řekla a mile se na mě podívala.
Otočila jsem se na tu dívku která mě poznala
"Ty si mě pamatuješ"
"Samozřejmě že ano Ange. Jak bych mohla zapomenout na svou......."

Pokračování příště...

______________________________________
Ahoj lidi, máme tady další kapitolu, doufám že se vám bude líbit dneska je trochu delší než ostatní.
Budu ráda za jakékoli ohlasy.
Tak zase příště💗

Nahoře máte obrázek Cullenových.

Za případné chyby se omlouvám. Budu ráda když mě někdo po případě opraví 💖