Úvaha: Má to smysl, hodnoťte slovně

Má to smysl, hodnoťte slovně!

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak, a jestli vůbec funguje hodnocení dětí pomocí známek? Schválně nepíši o žácích, nýbrž o dětech, poněvadž žákem jsem i já, žák Střední průmyslové školy ve ***** (menší cenzura). Kdežto tato úvaha se má týkat žáků základních škol, tedy dětí.

Chcete znát můj názor hned, nebo až později? Inu, je to přeci jen řečnická otázka, tudíž odpovím za vás. Hned.

Osobně si myslím, že známky spíše nefungují, než aby fungovaly. Vemte si třeba situaci, kdy malá Karolínka přinese domů ve staré dobré žákovské knížce pětku z matematiky, dejme tomu z malé násobilky. Co bude následovat? No, v ideální situaci ji rodiče uklidní, kterak se nic neděje, že se na učivo společně podívají a příště to bude lepší... (Teď přichází čas na sarkastické pousmání autora.)

Ne, bohužel takto to většinou nevypadá. Realita bude nejspíše takováto. Malá Karolínka donese pětku, ona sama se bude (oprávněně) bát "pochlubit se" touto známkou. Rodiče na to samozřejmě dřív nebo později dojdou a poté začne cirkus, jehož bych nechtěl být divákem, natož tak jeho součástí... Téměř vždy skončí tento akt slovy typu "Dokud si tu známku neopravíš, nebude žádná televize" a pláčem. Nezřídkakdy je tento pláč doplněn pohlavkem "abys měla důvod brečet". Co si z tohoto Kája odnese? To již nechám na vašem vlastním posouzení.

Ale teď k tomu, jak by se tohle dalo vyřešit. Slovní hodnocení je velmi elegantní a jednoduchý způsob, kterak alespoň částečně předejít podobným tragickým divadelním představením. Neboť v případě, že by Kajka přinesla namísto pětky zprávu ve stylu "Snažila se, ale zvládla vypočítat jen 2 z 10 příkladů, prosím, zkuste si učivo s dcerou procvičit.", mohlo by se vše odvíjet podle ideálního scénáře výše, a tím by se předešlo mnohdy zbytečnému zvyšování hlasu. Také by se, dle mého názoru, snížila míra strachu z chození do školy, zvláště ve dnech plánovaného testu. Přeci jen snažit se, dostat špatnou známku a ještě si doma vyslechnout, co se kvůli známce zakazuje je o dost horší, než nedostat známku, jen jakýsi komentář, ve kterém by bylo zmíněno jak to dobré, tak i to špatné a pro příště vědět, co zlepšit.

Inu, řekl bych, že již bude většině čtenářům jasné, jak by zněla má odpověď na otázku, zda zavést tento styl hodnocení, nebo ne... Přesně tak, odpověď zní n-... Samozřejmě, že ANO. A čím dřív, tím líp. Ovšem jen na základních školách, poněvadž u vyššího stupně vzdělání je potřeba taky jednou za čas někoho "vyhodit", což s hodnocením bez známek jaksi nelze. Zde by se možná dala zřídit kombinace těchto dvou metod, tedy známky doplněné o slovní hodnocení, ale kočkopsy snad nikdo nechce... I když v tomto státě bych se už nedivil ničemu, to je ovšem úplně jiné téma, do kterého bych nerad zabrušoval.