I hate you, no, I love you (n.h.)

Chapter 9

Niall si vyškemral Nando’s. Nikdy jsem tam nebyla, ale musím uznat, že zde vaří báječně, není divu, že je to Niallova nejoblíbenější restaurace. Když se všichni, hlavně Niall, doladovali jídlem, které si objednali, mohli jsme jet domu, konečně. 

Hned jsem zalezla do svého pokoje, osprchovala se a šla spát.

Ráno, nebo tedy spíš v čas oběda mě probudilo světlo, pronikající do mého pokoje. Neochotně jsem vstala a protáhla se.  Došourala jsem se do koupelny. Odraz v mém zrcadle nebyl nějak hrozný, většiny holek si stěžují, že po ránu vypadají příšerně, ale já jsem si zvykla a nemyslím si, že vypadám nějak katastrofálně.  Shodila jsem ze sebe všechno oblečení a vstoupila do sprchy pod tekoucí vodu. Příjemná ranní sprcha mi dokáže dodat energii a pořádně mě nakopnout.  Umyla jsem si i vlasy, napatlala na ně můj čokoládový šampon a promasírovala.

Vysušila jsem si vlasy a ledabyle svázala do neposedného drdolu na temeni hlavy. Nedávala jsem si žádný make up, nemám nějak problémovou pleť, ale někdy si ho i přes to dám. Klidně bych chodila i nenalíčená, protože bez makeupu  vypadám normálně, líčím se jen proto, protože se mi to líbí a hlavně mě to baví. Nanesla jsem dost řasenky a jemný lesk na rty. Vlasy jsem si rozpustila a nechala je tak jak je mám přírodně, lehce vlnité. Jen jsem si je pročesala kartáčem.

Nastalo dilema jménem “Co si mám vzít dnes na sebe?“. Dobře, nakonec jsem se rozhodla pro květovanou sukni a světle růžovou halenku, kterou jsem do ní ne úplně zastrčila a vzala jsem si modré boty na klínku (http://fast-images.picyou.com/images/KuBYid/KuBYid.jpg ), přeci jen  je venku vedro a nechci se pařit v džínách. Než jsem otevřela dvěře, zhluboka jsem se nadechla a nasadila sladký úsměv, jen ať ti pitomci /především Styles/ poznají, že se do mě srát nebudou.  Otevřela jsem dveře a ve stejnou chvíli cvakla klika sousedních dveří, tedy Niallova pokoje.  Zavřela jsem za sebou dveře a čekala na Nialla. Vyšel ven a na sobě měl černé uplé džíny a plandající tílko s nápisem „Crazy mofos“, musela jsem se držet, abych nepustila slinu. V zápětí jsem se v duchu profackovala, musím zahnat takové myšlenky! Nad čím to k sakru zase přemýšlím?! Usmál se na mě a já měla takový ten pocit, kdy vás vaše nohy už dál nedokáží držet a vy se máte zhroutit k zemi, prostě podlamování kolen. Snažila jsem se to nenápadně zamaskovat, napomohlo mi i to, že mě Niall schoval do svého medvědího objetí, ve kterém jsem se úplně ztratila. Obmotala jsem ruce okolo jeho těla a vdechla jeho vůni, voněl jako.. jablka. Řekla bych, že se právě sprchoval a používá jablečný sprchový gel. Jop, jsem genius. Pomalu jsem se odtáhla, jen nesouhlasně zamručel a přitáhnul si mě zpět, zasmála jsem se a ještě ho objala. Pak už jsem opravdu museli jít, tak jsme se vydali směrem k výtahům.

Před hotelem nás čekala limuzína, vlastně jsem ani nevěděla kam jedeme, vlastně jsem ještě před 5 minutami nevěděla, že vůbec NĚKAM JEDEME. „Kam jedeme?“ zašeptala jsem k Niallovi. Jen se usmál. „Do nahrávacího studia, je tam Paul a chce s námi něco probrat.“ Souhlasně jsem přikývla.  Janě, že ti trotlové už v tom autě byli, nikdo si našeho příchodu nevšímal, jen Harold po mě hodil znechucený pohled a následně úšklebek. Skenoval mé tělo a bylo mu naprosto u prdele, že se na něho dívám. Kousl se do rtu a po chvíli odvrátil pohled a o něčem se bavil se Zaynem.  Fakt debil toto.

Dojeli jsme před obrovskou budovu. Všimla jsem si nápisu “estudio de grabación“, jsme ve Španělsku a já bohužel španělsky neumím. Niall se jednou zmiňoval o tom, že španělštinu dost dobře ovládá. Drkla jsem do něj. „No?“ z úsměvem se na mě otočil. „Co znamená ten nápis?“ zeptala jsem se. Niall se začal smát. Nechápavě jsem ho sledovala. Dobře dost bylo smíchu, už by mi mohl konečně odpovědět. Povzdechla jsem si. ,,Říkal jsem, že jedeme do nahrávacího studia, tak co ten nápis asi může znamenat?“ pobaveně se ušklíbl. Protočila jsem oči a následovala tu bandu mířící do toho studia. Niall mě dohnal, ale pořád se smál.

,,…...dobře, takže jsme domluvení.“ Dokončil Paul svůj projev o organizaci dalšího konceru, který se má jak jsem se dozvěděla konat ve Francii, přesněji v Paříži. Celou dobu jsem seděla na gaučíku opodál a buď je sledovala/poslouchala, nebo jsem si něco hrála na mobilu, každopádně jsem se dost nudila.

Přišli ke mně a oznámili mi, že jedeme zpět na hotel.