Promising Life

7. část

Nervózně jsem přecházela po pokoji a kousala si nehty. Připadám si jako opice, na kterou se chodí lidé dívat do ZOO. Dobře, takhle zase ne. Řekněme si pravdu. Kdo by chtěl bývalou feťačku, co je ve cvokárně? Nikdo, pochopitelně, že nikdo. Nějaká ta ženská přileze, zhodnotí mě a odejde. Z toho přemýšlení se mi začala motat hlava. Rychle jsem se posadila a třela si kořen nosu. Za chvíli se mi všechno rozplynulo před očima.

,,Marianne," oslovil mě někdo.

Otočila jsem se. ,,Co tady zase dělám?" zeptala jsem se naborušeně Gabriela.

,,Chtěl jsem tě na něco upozornit, ale jestli neccheš...."

,,Poslouchám."

Zachechtal se a postavil se. ,,Zanedlouho musíš splnit svou povinnosti."

,,A to je?" pobídla jsem ho.

,,Odvést mrtvého k nám."

Zasekla jsem se a žaludek se mi sevřel. ,,Co-co-cože?"

,,Někdo v tvém okolí zemře. Ucítíš pach hniloby, který se bude přibližovat." Při té představě se mi zvedl žaludek. Pokračoval dál. ,,Uvidíš, bude to snadné. Až potkáš ducha mrtvého, zopakuj třikrát po sobě heslo: Al rétres tre qumo."

,,A to je jako co?"

,,Proč jsem jenom přijal mladou teenagerku? Víš co? Neřešto, jen si to zapamatuj."

,,Hle métrus duo temo," řekla jsem.

,,Ne! Al rétres tre qumo!"

,, Al rétres tre qumo."

,,Správně, hned jak se dostaneš zpět, zapiš si to, Marianne!"

,,Ano."

,,Bude to tvá první zkouška a veř, že zažiješ ještě mnohem horší věci."

,,A to jsou?"

Neoodpověděl, jen způsobil to, že jsem se v záblesku světla vrátila zpět.

Fuj! To byl zase zážitek. Jak bylo to heslo? Kulo demo tretemos? Hledos remos ultri? Nenene, co to výmýšlím za ptákoviny? Bylo to...bylo to... Al rétres tre qumo! Ano! Al rétres tre qumo! To si zapamatuju. Raději jsem si to chtěla napsat, když přišla Rosie. Vyskočila jsem na nohy a skrčila papír.

Povytáhla obočí. ,,Ahoj."

,,Ahoj, Rose."

,,Co děláš?"

,,Um...opakuju si nějaká slovíčka do francozštiny. To víš, nechci to zapomenout."

,,Aha, to je dobře. No, jsou tady."

,,Kde?" rozhlédla jsem se kolem sebe.

,,Venku, ty trdlo."

,,A jo. Tak proč nejdou dovnitř?"

,,Chtěla jsem tě prvně připravit."

,,Na co?"

,,Na to setkání. Je tady paní bez dcer. Myslela jsem, že bude lepší, když přijde jenom ona. Buď slušná."

Přikývla jsem.

,,Mluv s ní."

Zakroutila jsem očima a zase přikývla. ,,To stačí, je to můj život, ať jde dovnitř," vyhrkla jsem.

,,Varuju tě."

,,No jo, no jo, tak honem."

Odešla z pokoje aa za chvíli dovnitř vstoupila žena s hnědými vlasy a širokým úsměvem. ,,Ahoj, zlato," vydala milým tichým hlasem.

,,Ahoj," zastrčila jsem si ruce do kapes a zhoupla se na patách.

,,Jsem Trisha," přistoupila ke mně blíž.

,,Marianne."

,,Ehm...jsem z toho krapet nervózní," špitla a zasmála se.

,,Nejsi jediná. V tom případě to řeknu na rovinu. Chcete si mě vzít do péče?"

,,Uf, ano, myslím, že ano."

,,Je mi šestnáct," začala jsem přecházet po pokoji. ,,Vytstřídala jsem šestnáct rodin. V každé mě vrátila do měsíce. Mám ukončenou školu s dobrým prospěchem. Hulila jsem trávu, brala drogy, trpěla poruchou příjmu jídla a pokusila se o sebevraždu. Jsem nedůvěřivá a Rosie někdy fakt lezu Ještě pořád máš zájem?"

Civěla na mě s otevřenými ústy a vykulenýma očima. ,,Wow! Právě jsi mi toho řekla opravdu hodně. Jen tak mezi námi, tu poslední připomínku sis mohla nechat pro sebe, zrovna do tohohle se nestarám." odmlčela se. ,,I přes to všechno se mi líbíš. Jsi chytrá a hezká holka. Ráda bych měla právě takovou čtvrtou dceru."

,,Čtvrtou?"

,,Mám tři dcery a jednoho syna, který žije samostnatně. Je...dá se říct slavný. Zpívá."

,,Popstar?"

,,I tak bych to formulovala."

,,Namyšlená hvězdička" pomyslela jsem si.

,,Bydleli jsme v Bradfordu, ale přestěhovali jsme se do Londýna."

,,Nečekej, že ti budu říkat mami."

Zasmála se. ,,To ani nechci."

,,V tom případě můžeš říct Rosie, ať začne jednat," pokrčila jsem rameny a ona opět vykulila oči.

,,Počkej, takže ty bys k nám chtěla po těhle pěti minutách?"

,,Risk je zisk."

,,Dobře, Mari. Přijdu zase zítra, měj se."

,,Pozdravuj mé budoucí "ségry", a můžou přijít taky."

A mám to za sebou. Proč se s tím zdržovat. Stejně to dopadne jako vždy, vrátí mě. A mít za bráchu popstar s nosem nahoru...nejspíš odejdu dobrovolně.

Jak že bylo to heslo?