" Natty, vstávej! " volá na mě mamka.
Ale mami.. mě se nechce..
" V kuchyni máš nachystanou svačinu a malý dárek od tatínka, musel odjet brzy."Neváhám ani chvilku, odstrčím peřinu a běžím plnou rychlostí do kuchyně. Na stole leží dvě malé krabičky, jedna červená a druhá modrá, kterou otevřít dříve..a která je vůbec od taťky?!
Beru do rukou červenou a zkouším s ní zatřepat.. Poté beru do rukou modrou a zkouším to samé..
Hm.. v červené krabičce je něco lehkého a v druhé něco o dost těžší.. už vím! V červené krabičce je dárek..
Beru do rukou modrou krabičku a spěchám do pokoje, kde si musím nachystat věci do školy. Po škole je na řadě denní outfit a líčení.
Jdu ke skříni a prohlížím si svůj šatník. Asi po 5ti minutách začnu vzdychat a stěžovat si že nemám nic, co bych si dneska mohla vzít.. nic na co se dnes cítím. Sedni si na pravou stranu skříně a položím hlavu na kolena. Po chvilce se zvednu a dám ruku na plakát.. ptám se " Proč.. proč mi nemůžeš pomocí.." ptáte se na koho mluvím? Teoreticky na kus papíru.. na kus krásného kusu plakátu. Něco mě napadlo.. Jdu do kuchyně a tajně doufám, že mi tatínek koupil nějaké oblečení.
Pomalu pokládám ruku na krabici a doufám..
Otevřu krabici a vidím nádhernou mikinu a roztrhané jeany. Jeany jsou nádherné.. okamžitě si je oblékám..
Poté se znovu podívám do krabice a začínám brečet.. proč!?Proč začala Natty brečet? Dozvíš se v dalším díle!

ČTEŠ
Electric Impulse
RomanceV příběhu jsou mé obrázky nikoliv stažené z internetu. Koncertu jsem se opravdu zúčastnila a bylo to skvělý!