Mé myšlenky

Nový úhel pohledu

Když do vašeho příběhu vstoupí pravda, všechno čemu věříte, se zdá být ohroženo. Popadne vás strach, takže začnete volat pomoc, celá struktura mého života, všechno v co jsem věřil se rozpadá. Co si jen počnu bez tíhy lží když už nebudu ničemu věřit, nebudu mít co říct. Lidé se mě také ptají, jak mám komunikovat s druhými, když mám přestat věřit symbolům, když mám odejmout víru ke každému slovu, jak mám obstát v životě bez vědění. V myslích těch, kdo se takto ptají, pracuje síla pochybnosti a to dokonce silněji, než kdy dřív. Zkuste si vzpomenout, jací jste byli, než jste se naučili mluvit, když jste byli jako ostatní tvorové a uvidíte, že už tehdy jste uměli komunikovat bez slov. Obnovte tedy to, čím jste kdysi byli, vraťte se ke své autentičnosti, kterou jste měli předtím, než jste se naučili mluvit. Prožívejte znovu pravdu, obraťte se do hlubin svého srdce a hledejte v něm pravdu bez slov, najděte své pravé já a vší silou ho vyneste na svět. Jste tu proto, abyste se radovali ze života, nejste tu proto, abyste snášeli dramata a trpěli pro svou osobní důležitost, to nejste vy, to není součástí vašeho bytí, jste tu proto, abyste byli snílky, umělci a tak dále. Nikdo se však nestane prorokem, pokud se bude zabývat jen a jen svým vlastním příběhem, svými zraněními a svým sebeobětováním. Pokud se stále ještě zabýváte tím, co vám udělala vaše matka, otec, partner či někdo z vedlejších postav ve vašem příběhu, pak nevidíte pravdu. Pokud se stále zabýváte dramaty, pak jsou všechna moje slova házením hrachu na zeď. Než se stanete jasnovidcem, jste na hony vzdáleni prostotě života, věříte, že víte všechno, máte spoustu skvělých názorů a považujete je za nejdůležitější na světě. Jakmile se stanete jasnovidcem, všechno se změní, jako jasnovidec vidíte, čím se lidé snaží být, co se snaží vyjádřit a co si myslí, že jsou. Víte, že to není pravda, víte, že všichni jen předstírají. Co předstírají? To docela nevíte, nedokážete číst v myslích vedlejších postav, které vytváříte. Ztěží víte, že vy sami předstíráte. Přesto však můžete za tím vším předstíráním zahlédnout skutečného člověka. Skutečný člověk nemá nic společného se symboly, zrozenými z hlasu vědění. Skutečný člověk nemá nic dočinění s žádným příběhem. Když se stanete jasnovidcem, vidíte, co je za tím příběhem, rozumíte druhým lidem, ti však sami sobě nerozumějí, nemohou rozumět ani vám a ani nemusí. Většina lidí si neuvědomuje pravdu tak, jak si ji uvědomujete vy, nevědí, proč jsou takový jací jsou, nedochází jim to, zkrátka jen přežívají. Nemusí nikomu věřit, ale přesto věří každému, ani za mák si nedůvěřují, nevědí, jak jsou úžasní, vidí jen své vědění, které je obklopuje jako mlžný závoj. Představte si, že jste jediný střízlivý člověk uprostřed tisíců opilých lidí. Budete s takovými lidmi diskutovat? Opravdu jim budete věřit? Víte, že nic z toho, co vám řeknou, není pravda. Víte to díky tomu, že jste také byli opilí a nic z toho, co jste říkali, také nebyla pravda. Jakmile poznáte pravdu, snadno pochopíte, jak byly mysli všech zpracovány, aby se stali tím, čím jsou. Poznat pravdu neznamená být lepší než ostatní, neznamená to, že jste druhým nadřazeni nebo jste inteligentnější. To nemá s inteligencí nic společného. Vědomí pravdy vás naopak činí pokornějším. Vidíte, čím si ostatní umělci ubližují. Proces odnaučování jde do stádia, kdy zmizí soudce i oběť. Všechno je jen příběh a přesto, že je to váš výtvor, je to jako by se to dělo někomu jinému. Vidíte všechny příběhy, všechny symboly, vidíte, jak je lidé zkreslují, vás se to ale už netýká. Neuráží vás to, protože jste zcela imunní, vidíte tváře druhých a máte je rádi. Zároveň si ale také uvědomujete, že je v nich cosi, co k vašemu příběhu nepatří. Je to osobní sen, který se zdá jiným umělcům a vy jejich sen a jejich tvoření plně respektujete. Respekt je překrásné slovo a je to jeden z nejdůležitějších symbolů, kterým můžeme porozumět a proto je třeba, abychom se na jeho významu shodli, jinak nebude nic znamenat.