Ztráty a nálezy

„Vím, že jsi je ukradl ty!“ vznesl Tony strašlivé obvinění a ukázal Lokiho směrem svou sklenkou.

„Nebuď směšný, Starku,“ odfrkl si Loki přezíravě. „Proč bych něco takového dělal?“ dodal, povytáhl při tom tázavě obočí.

„To nemám páru, ale byl jsi to určitě ty. V noci Jarvis zaznamenal dvacetiminutový výpadek svých kamer na místě činu,“ nepřestával vznášet ta směšná obvinění.

„Nemohu za to, že tvůj elektronický otrok nezvládá ohlídat majetek vlastního pána. Kdybys mi dovolil zdokonalit jeho systémy za pomoci magie, nic takového by se nestávalo,“ upozornil ho povýšeně na nedostatek možností vlastní invence, kterým v poslední době strádal.

„To určitě,“ prskl Tony. „Ještě bys mu naprogramoval, aby se naboural do všech světových systémů kontroly atomových hlavic a naráz je odpálil. Moc dobře znám tyhle tvé ďábelské plány.“

„Anthony, synu Starkův, jak se opovažuješ mě z něčeho takového obvinit?!“ vykřikl Loki pobouřeně, načež se k Tonymu uraženě obrátil zády. „Naše manželství tímto končí. Nechci mít nic společného s člověkem, který mě nařkává z rozpoutání celosvětové atomové katastrofy.“

Tony si nejistě prohrábl vlasy, hledě trochu bezradně na Lokiho záda. Možná to nakonec byla pravda, třeba za nic asgardský bůh nemohl a jeho šťastné slipy se jednoduše ztratily v pračce, stejně jako se pravidelně ztrácely všechny levé ponožky. Mírně si povzdechl. A s tím obviněním z odpálení atomových zbraní to vážně trochu přehnal, přeci jen, Loki byl hodný už poslední tři roky, snad kromě pár legrácek, jako byla Socha svobody obarvená narůžovo.

Odložil sklenku a přiblížil se k zádům svého manžela.

„Oukej, Lo. Neměl jsem tvrdit, že bys začal atomovou válku. Omlouvám se. Spokojenej?“ zeptal se, i když tušil, podle Lokiho pohrdavého odfrknutí, že to nestačí, což ho trochu neštvalo. „Dobře, tak nespokojenej. Podívej, nemůžeš se mi divit, když si vezmeš, co jsi tu prováděl před lety. To musíš uznat.“

„Moje předchozí činy jsou minulost a uráží mě, když si myslíš, že bych v jejich světle udělal něco takového, jako zničení Midgardu radiací. Dovedeš si představit, jak by to tu pak vypadalo?“ Střelil po Tonym pohledem koutkem oka.

„Jo… jo, to si dovedu celkem dobře představit,“ přitakal.

„Tak vidíš!“ dramaticky rozpřáhl ruce. „Jak tě vůbec mohlo napadnout, že bych tak brutálně zavraždil několik miliard naprosto nevinných zvířat? Ti chudáčkové si nezaslouží zemřít kvůli midgardské omezenosti, ve které nedokážete řádně zabezpečit vlastní zbraně. Kdybych měl Jarvise použít k vlastním účelům, nařídil bych mu, aby se zmocnil satelitních laserových zbraní S.H.I.E.L.Du a zničil pouze největší pozemská města, takže by se nikomu jinému než midgarďanům nic nestalo.“

Zamrkal a netušil, co by měl teď říct. Jakmile Asgarďan začal argumentovat svou láskou ke zvířatům a nadřazovat jejich práva nad práva lidí, jednoduše s ním nebyla rozumná řeč. Jen jednou se mu snažil Tony rozmluvit, že jsou zvířata lepší než midgarďané. Loki dostal jeden ze svých proslavených hysterických záchvatů a poslal ho na leteckou exkurzi pamětihodností v okolí Stark Tower.

Rezignovaně si povzdechl.

„Tak fajn, na tu konferenci si vezmu jenom své šťastné ponožky,“ zamumlal, když vykročil ke dveřím ložnice. „Ale stejně nejlíp pracují v tandemu se šťastnejma slipama. Jestli mě vypískají, bude to vina toho zatraceného zloděje, co mi krade prádlo.“

Loki se potutelně usmál k jeho vzdalujícím se zádům, pak sáhl do kapsy kalhot a pohladil prsty elastickou látku svého posledního lupu.

KONEC