Byla jsem zvědavá kdo to je, ale bála jsem se že to nebude ten kdo bych chtěla. Opatrně jsem zvedla telefon a podívala jsem se. Byl to Joe. Kluk o kterém snila už několik let. Nechtěla jsem si zprávu ani přečíst, ale odhodlala jsem se.
"Ahoj Kate promiň píšu trochu pozdě, ale nechtěla by si se mnou jít na dnešní ples udělalo by mi to velkou radost."
Ano moc ráda. To bylo to první co mi problesknulo hlavou po přečtení zprávy.
"Opravdu mu můžu napsat že ano?"ptala jsem se sama sebe. I když jsem hluboko v duši nechtěla napsala jsem že ráda půjdu. Napsal že mě vyzvedne už ve tři. Ale ples je od pěti. Třeba půjdeme do kavárny nebo si sednout do parku. Byla jsem tak šťastná, že už jsem skoro neusnula. Letošní Valentýn vychází na sobotu.
Je jedenáct dopoledne bože já zaspala! Rychle, musím si najít oblečení, které si na dnešek vezmu. Vůbec nevím. Asi dvě hodiny jsem strávila vybíráním šatů na dnešní večer. Myslím že nakonec vypadám docela dobře. Sotva jsem to stihla jsou tři a někdo zvoní seběhnu dolu a přes skleněné dveře vidím, že je to opravdu Joe.
