„Tak a mám toho dost! Ještě dneska se sbalíš a letíš k babičce a k dědovi. A budeš tam do té doby, dokud se nevzpamatuješ!" křičela po mě má matka a já jako vždy jsem jí ignorovala. Už tolikrát mi tímhle vyhrožovala a nikdy nic neudělala. „ Já to myslím vážně mladá dámo!" řekla znova „ Klidně. Stejně tam budu stokrát radši než tady s tím debilem, kterého ty nazýváš svým snoubencem!" křikla jsem na ní „ Jak jsi to nazvala svého otce!" zeptala se mě, tedy abych vám to upřesnila spíš křičela po mně. „On není můj otec a nikdy nebude." Řekla jsem jí nazpět „ A víš co já se jdu sbalit." Chtěla jsem se otočit ale mezitím mi na tváři přistála facka. „ Nebuď drzá!" řekne matka. Já se otočím a jdu nahoru do schodů. Tohle bylo úplně normální. Jakmile jsem dorazila do pokoje, vyndala jsem tašku, sbalila jsem si jen ty nejpotřebnější věci a vyrazila domu. „ Kam si jako myslíš, že jdeš mladá dámo?" zeptal se „otec". „Nevíš jestli to víš, ale moje milovaná maminka mi řekla ať se sbalím a jedu za babičkou a dědou. Tak se tady mějte já mizím." Odpovím a při tom jim zamávám. Ještě slyším jak za mnou matka křičí ať se okamžitě vrátím. Ale to už se zavírají a já teprve teď můžu vypustit všech vzduch z plic. Ani jsem si neuvědomila, že ho zadržuji. Mezitím co výtah sjíždí dolů do přízemí jsem vytáhla z telefon z kapsy a zavolala babičce. „Ahoj broučku. Děje se něco?" zeptala se milým hlasem „Ahoj babi vadilo by ti kdybych přijela?" zeptala jsem se jí „ To víš, že ne beruško. Zníš nějak smutně. Děje se něco?" zeptala se. „ Ne neděje babi vše je v pořádku." Odpověděla jsem jí „Dobrá a kdy přiletíš?" optala se „No jaksi už dneska." Řeknu a čekám jak babička zareaguje. „Už? Jsem nečekala že to bude takhle brzo. No to nevadí pořád tady máš svůj pokoj. Jenom mi napiš v kolik budeš přistávat a já pošlu dědečka, aby tě vyzvedl ano?" řekne. „ Ano babi. Už se moc těším. Mám tě ráda." Odpovím ji. „Já tebe taky holuběnko. Já tebe taky." Poté co to dořekne, ukončím hovor a jedu směr na letiště. Asi si řekne kde holka jako já může vzít na letenku. Je to díky dědictví co mám po mém tátovi, člověku, kterého jsem milovala a pořád miluji. Tolik mi chybí. Povzdechnu jsi a jdu si zavolat taxi. Jakmile dojedu na letiště, zaplatím taxikáři a jdu k pultu si vyzvednout letenku, kterou jsem si stihla zabukovat v taxíku. Jakmile jí vyzvednu, jdu do haly kde si sednu a čekám až vyhlásí můj let. Mezitím co čekám tak napíšu babičce že přistanu v Londýně v jedenáct hodin večer. Jakmile vyhlásí můj let se zvednu a jdu do letadla. Jakmile vzlítneme já upadnu do hlubokého spánku a probouzím se až když mě budí letuška, která mi oznamuje, abych se připoutala, že přistáváme právě v Londýně. Letadlo přistane a já se rychlostí blesku zvednu a jdu celkem rychlým krokem k pásu, kde jezdí kufry. Když spatřím svůj kufr, rychle ho vyndám a jdu zase rychlím krokem do haly, kde vyhlížím dědu. Za chvíli ho zahlédnu a rozběhnu se za ním „ Dědo!" zakřičím a vrhám se mu okolo krku. „Kris holčičko moje." Řekne děda zatímco mě obímá." Tak pojď jedeme domu babička s Ket se tě nemůžou už dočkat." Řekne a bere můj kufr. „Počkej ona je u vás Ket?" zeptám se. Děda se jenom zasměje a kývne hlavou ve znamení souhlasu. Když dojdeme k autu chci si dědovi vzít kufr a dát si do kufru auta, jenže děda je rychlejší a dá ho tam sám „Dědo nevím jestli to víš ale já jsem už dost stará na to, abych si zvládla dát věci do auta." Řeknu mu „Já vím beruško, ale pro mě jsi pořád ta malá holčička, která se proháněla ve výběhu s koňmi." Řekne a líbne mě to vlasů „Jenom tak mimochodem, myslím že se ve stáji na tebe někdo těší." Řekne děda a já si vzpomenu na mého milovaného Osta. Jedeme něco okolo hodiny a půl než dorazíme do ulice, která mi je až moc známá. Lehce se usměji nad vzpomínkou toho jak jsme tady s tátou hráli fotbal nebo naháněli koně. Jakmile přijíždíme vidím babičku jak stojí před domem. Děda zastaví auto a já vybíhám co nejrychleji z auta a obímám babičku „Ou musíš trošku pomaleji drahoušku, taky už nejsem nejmladší." Řekne babička se smíchem v hlase „Babi ani nevíš jak ráda tě vidím. A ty jsi pořád mladá. Kolikrát to mám říkat." Řeknu, dupnu si a našpulím rty „Pořád jako malý dítě." Zasměje se děda a jde se přivítat babičku polibkem. Babi s dědou jsou spolu už asi šedesát let a jsou spolu tak roztomilí. „Kris!" slyším zakřičet Ket. „Ket!" zakřičím a rozeběhnu se za ní, při čemž na mě Ket skočí a mi obě padáme na zem. „Ani nevíš jak ráda tě vidím setřenko moje." Řekne a stále mě obímá, musím podotknout že se pořád válíme na zemi. „No tak holky, pokud se chcete válet na zemi tak to můžete i uvnitř v baráku. Tam je aspoň teplo." Zasměje se nám babička a my se zvedáme a jdeme do baráku. Když jdeme dovnitř tak mi Ket skočí na záda. Já se jenom zasměju ale pak mi docvakne, že si musím vzít kufr „Jděte dovnitř beru, já ti ten kufr vezmu." Řekne děda. „ Neříkej, že za tu dobu co jsem tady nebyla jsi se naučil číst myšlenky." Zeptám se dědy a přitom se všichni zasměje. Jakmile vejdu do haly přiběhnou se mě tři psi, kteří po mně začnou hned skákat. „Ember, Josephe, Ali! Tak moc jste mi chyběli vy obludy moje!" přivítám se s nimi. Mezitím co mě ty obludy vítali mi Ket slezla ze zad. Po chvíli jsem cítila vůni horké čokolády z kuchyně. Hned jsem se tam rozeběhla a spatřila jsem babičku, která stála u pultu a dávala šlehačku na čokoládu v hrnečku „ Tak šup vypít čokoládu a mazejte spát." Nakáže nám babička a já se musím zasmát „Jako když jsme byly malé co Ket?" řeknu a zasměji se „Jo." Odpoví
Jakmile dopiju čokoládu, která byla taková kterou si pamatuji z dětství jsem se odebrala nahoru do pokoje kde jsem sebou plácla do postele a usnula jsem. Bylo mi jedno co mám na sobě za oblečení. Únava z letu a z hádky s matkou dali celkem zabrat. Pořádně jsem se zamuchlala do peřiny zavřela oči a už jsem nevěděla o světe.
