Ráno mě probudí svit slunce skrz okno, který jsem si zapomněla zatáhnout. Porozhlédnu se po pokoji a jsem ráda, že to nebyl jenom sen a já jsem Anglii. Chvíli ještě ležím v posteli ale najednou slyším zaržátí koně, které bych poznala všude. Rychle se zvednu a běžím se podívat k oknu. Venku v ohradě spatřím Osta. Bože ten se hodně změnil. Pak si vlastně uvědomím to, že bych se měla jít převléknout a jít za ním. Tak také učiním. V koupelně si jenom vyčistím zuby a svážu vlasy do culíku, aby mi nepadali do obličeje. Jakmile jsem hotová seberu se a jdu dolu. Když dojdu do kuchyně vidím babičku, která připravuje snídani a dědu, který sedí u stolu a čte si noviny "Dobré ránko" pozdravím a dám každému pusu na tvář "Dobré ráno srdíčko. Jak jsi se vyspala?" zeptala se babička a při tom se na mě usmála. Jo až teprve tohle je můj pravý domov. "Po dlouhé době skvěle." odpovím a při tom si udělá čaj. "Sedni si za chvíli bude snídaně." řekne znovu babička "Ne děkuji babi ale já si vypiji pouze čaj jdu se podívat za Ostem." odpovím. Jakmile tohle odpovím otočí se na mě babička "Tak jinak. Ke koním se nepřiblížíš dokud se nenasnídáš." řekne mi "To by jsi mi neudělala." odpovím. Babička moc dobře vím jak jsou pro mě koně důležití. "To si jenom myslíš. Takže sednout mladá dámo." nakáže mi babička "Ale. Dědo notak řekni tomu něco." otáčím se na dědu, který je pořád začtený do novin. "Sluníčko babička má pravdu. Nejdřív se pořádně najez. Musíš mít hodně energie, Ost je teď mladý a potřebuje pořádně vyběhat." odpoví děda "Vy dva jste se proti mně snad spolčili. Jinak to nevidím." řeknu mezitím co si sedám ke stolu "Tak dobrou chuť." říká mi babička a mezitím mi pokládá snídani na stůl. Co se mi snad jenom zdá. Ona udělala lívance. Abych vám to objasnila, babička dělá ty nejlepší lívance na tomhle světě. Mezitím co jím lívance, slyším dědu jak se pro sebe zasměje "Dobré ráno. Oni jsou lívance?!" řekne překvapená Ket, která přichází dolu. "Ano moje milovaná Ket jsou lívance, protože přijel nečekaný host a ty Kris nehltej nebo ti zaskočí." říká babička, která dává Ket stejnou hordu lívanců jako jsem měla já. To se mi tady líbí, nikdo mezi mnou a Ket nedělá rozdíly. " Ale já nemůžu za to že jsou tak výborný." odpovídám babičce s plnou pusou. Za to si od babičky vysloužím protočením očí "Nechceš jezdit častěji? Lívance jsem neměli od té co, no ty víš." řekne Ket. Ano moc dobře vím co myslí "Já doufám, že jsem nebudu muset jezdit už vůbec." řeknu si šeptem pro sebe. Jakmile dojím snídani, zvedám se od stolu odnáším talíř do dřezu a jdu za Ostem. " Tak já mizím. Asi víte kde mě najdete. " řeknu s menším šklebem na mé tváři. Vyjdu z domu a jdu směrem k výběhu kde jsem zahlédla Osta. Jakmile dorazím k ohradě zapískám. Z dálky vidím jak se ke mě ženou dva koně a to bílá klisna Bea a černý hřebec Ost. "Čaute vy dva. Jak jste se beze mě měli?" zeptám se mezitím co je oba na střídačku hladím. Za nějakou dobu oba dva odběhnou a já se jdu projít výběhem. Celou dobu přemýšlím co se za poslední dobou stalo. Takže za prvé, pohádala jsem se s mámou, zase. Za druhé, sbalila jsem se a odjela do Anglie a za třetí právě teď jsem u babičky s dědou kde se cítím jako doma. Jsem tak moc zamyšlená, že ani neslyším kroky koně, proto se tak leknu, když do mě strčí koňská hlava. Otočím se a vidím Bea. "Bože holka ty jsi mě tak vyděsila." řeknu jí a začnu jí drbat na krku. Bea byla tátova kobyla. "Taky ti tak hrozně moc chybí princezno?" zeptám se jí a rozejdu se. Odpovídá mi odfrknutím. Připadá mi to, jako by mi rozuměla. Rozejdu se výběhem s Bea po mém boku. Za chvíli si mě začnou bolet nohy a tak si sednu na ohradu. Bea je stále při mně. "Copak holka, hm? " zeptám se jí a začnu jí hladit po krku "Já vím, taky ti chybí tak moc jako mně. Ale věř mi, kdybych mohla tak bych vše vrátila zpátky. Tak moc mi chybí maličká, tak moc." říkám ji a stále ji hladím po krku. Cítím jak mi po tváři stéká jedna neposedná slza, kterou si setřu. Táta, by nechtěl, abych kvůli němu brečela. "Takže ode dneška si holky vylívají svá zlomená srdíčka koním?" slyším neznámí hlas za sebou. Otáčím se a vidím tam stát kluka, který má lehce kudrnaté vlasy obarvené na blond a modrýma očima. Musím uznat, že byl celkem roztomilý. "Promiň, ale já si žádné zlomené srdíčko, jak jsi to ty nazval nevylévám to za prvé, a za druhé, to tě maminka neučila, že se cizí rozhovory neposlouchají?" odpovím mu s úšklebkem na mé tváři. On se tomu zasměje "Ale to víš, že učila. Ale znělo to tak." odpoví s úsměvem na rtech. "Možná že to tak znělo, ale fakt jsem si nevylívala své zlomené srdce koni a to hlavně z jiného důvodu není nikdo kdo by mi to srdce mohl zlomit." odpovím mu. Celkem by mě zajímalo, jak se jmenuje. "Jsem Brooklyn jenom tak mimochodem. A ty jsi?" to mi fakt dneska všichni čtou myšlenky nebo co? "Já se jsem Kristýna a tohle je Bea." když to dořeknu Bea zaržá na znamení souhlasu. Oba se tomu zasmějeme. " Brooklyne jedem!" zakřičí na něj někdo z baráku "Jo už jdu." zakřičí na něj nazpět " Těšilo mě dámy, ale jak jste sami slyšely, musím už jít. Doufám, že se s vámi ještě někdy setkám." řekne, smykne poklonu, sundá si z hlavy imaginární klobouk. "V to doufám taky měj se Brooklyne." odpovídám a při tom se směji "Tak třeba zítra ve stejný čas jako dneska." zeptá se "Ok. Budu tady jako na koni." odpovím "Brooklyne pohni do háje s tím tvým tlustým zadkem." zakřičí na něj jiný hlas než předtím "No dovol Jacku já nemám tlustý zadek!" zakřičí na něj Brook nazpět. "Tak se měj krásko" řekne a rozeběhne se do domu. Jenže cestou zakopne a svalí se na zem. Tomu se musím začít smát. Ještě chvíli tam sedím. Když vidím to nádherné slunce, které zapadá, si uvědomím, že tady jsem doma. S babičkou, dědou, Ket a s koňmi.
