NEČEKANÉ PŘÁTELSTVÍ

SAKRA!

"V našem městě se během vyučování stala jedna zajímavá a nebezpečná věc." řekla trochu koktavě učitelka. "No abych to neprodlužovala...." řekla a pustila televizi. V televizi byl přímý přenos z našeho města ve kterém hoří budovy, obchody, lidé utíkají.. No prostě katastrofa. Všichni žáci jsme zůstali sedět s vykulenýma očima a s otevřenou pusou. "To snad nemůže být pravda!" řekla jsem si a vzpomněla si jak jsem šla ráno ještě v klidu do školy a ještě se nic nedělo. " A a a jak se dostaneme domů?" zakoktal Mike, můj spolužák. "Není bezpečné aby jste vycházeli z naší budovy." řekla učitelka a se sklopenou hlavou odešla. "Je to jen blbej vtip.." opakovala jsem si pořád dokola. "Vsichni opusťte své třídy a běžte do podzemí školy. Opakuji, všichni opusťte své třídy a běžte do podzemí školy." ozvalo se z rozhlasu školy. Všichni jsme se okamžitě sebrali, věcí nechali na svých místech a co nejrychleji utíkali dolů po schodech. Podzemí je docela dost velké takže jsme už tam bylo pár tříd. Když jsme přišli tak na nás mávala naše učitelka že k ní máme jít. Přišli jsme tam a čekali. "Jak dlouho tu tak budeme?" zeptala jsem se. "Dokud to nepřestane." řekla smutné učitelka. V tom jsem se zarazila.. "Počkat a co moje rodina? Chci vidět svou rodinu!" vykřikla jsem na učitelku se slzami v očích..