We [TodoDeku] ✓

We

Zdravím! Mám tady pro vás svou novou jednodílovku na ship TodoDeku (Todoroki x Midoriya [Deku] z Anime Baku no hero academia! Tento ship mě už od začátku zaujal a jelikož tady na Wattpadu moc fanfikcí na tento ship není, řekla jsem si, že to musím napravit a něco splácám sama :D. Omlouvám se za chyby a doufám, že si čtení této jednodílovky užijete ;)

***********************************************

• Midoriya's view

„Ahoj Deku!" uslyšel jsem za sebou jako vždy milý hlas Uraraky a následně ucítil její jemné paže, které se kolem mě zničehonic obmotaly.

„Oj Ahoj Urarako," usmál jsem se na ní mile, odtáhl se od ní a sedl si do své lavice. Nemůžu uvěřit, že jsou to už dva roky co chodím na UA hero academy. Za tu dobu jsem se nejen naučil ovládat svou sílu, ale potkal jsem zde přátelé, jež mužů nazývat svou rodinou a to nejdůležitější, potkal jsem zde Todorokiho.

„Midoriyo, Urarako! Podívejte, Todoroki nám koupil kávu," začal jásat lida a hned mi podal kelímek s horkou kávou, kterou jsem zrovna teď mile rád ocenil. Venku sněžilo a já byl rád za jakýkoliv příjem tepla. Podíval jsem se do očí svého přítele a láskyplně se na něj usmál. Todoroki mi úsměv opětoval a pomalu usrkl ze svého kelímku onoho horkého nápoje. Je to už 6. měsíců co spolu chodíme a já mám pocit, že se do tohoto úžasného člověka zamilovávám den ode dne čím dál tím víc.

„Huff huff," začal jsem mumlat a rozhazoval rukama, jelikož jsem si právě o tento životabudič spálil jazyk, který jsem nyní vyplazoval na všechny přítomné.

Nevím jestli Todoroki neodolal nebo mi chtěl jenom pomoct, protože než jsem se nadal tak si mě přitáhl do něžného polibku. Jeho jazyk díky jeho síle příjemně chladil a mé ústa opustila spokojený stén. Miloval jsem jeho polibky, protože každý polibek s ním byl výjimečný a originální. Vždy jsem se cítil jako poprvé, když mě políbil. Hlava se mi točila štěstím, jako by v ní vybuchovaly ohňostroje a jediné na co jsem dokázal myslet byl on. Mé srdce bilo jen pro něj, vydobyl si ho, každou část mě samého a ukázal mi, jaké je to být milován. V mém břiše poletovaly tisíce motýlku, jakpakby ne, když to jedině on je dokázal přimět létat. Vnímal jsem chuť jeho rtů a jazyka, jež mě právě teď laskaly. Oba dva jsme jako vždy zapomněli na čas a vše kolem nás a zabývali se pouze sami sebou.

„No to si ze mě děláte prdel!" donutil nás se od sebe odtrhnout hlas, který jsem dvakrát v oblibě neměl. Ztuhl jsem a podíval se do očí Todorokimu, které právě propalovaly ty Bakugouovy. Todoroki měl ve tváři klidný výraz, to se ovšem nedalo říct i o druhém chlapci. Viděl jsem mnoho naštvaných grimas Kacchana, tahle je ale všechny předčila. Nikdy jsem u žádného člověka neviděl, že by byl tak naštvaný jako Bakugou právě tady a teď. Celá třída nás bedlivě pozorovala a já cítil, jak se začínám červenat.

„De-Deku ty a Todoroki?" vykoktala ze sebe Uraraka a zmateně se na nás dívala. Zbytek třídy bedlivě sledoval dění kolem sebe a vyčkával na nějakou akci.

„Ty a půlený šmejd spolu spíte?!" začal řvát na mě Bakugou a než jsem se nadal, jeho pěst se setkala s mým obličejem. Vzápětí jako by to bylo ve zpomaleném filmu. Todoroki naštvaně vystartoval na Kacchana a začali se rvát. Třída nadšeně povzbuzovala, až na pár výjimek. Já ztuhle ležel na zemi, od incidentu, kdy mě Bakugou praštil, až po pár minutách jsem se zvedl a pokoušel se to zastavit.

„Todoroki, Bakugou! Okamžitě toho nechte!" zakřičel jsem na ně, ale oni mě neposlouchali. Začali používat své schopnosti a mě tuhla krev v žilách. Jestli nás někdo takhle uvidí, bude z toho pěkný malér! Proto jsem udělal tu nejhorší věc, která mě v tu chvíli napadla, vběhl jsem mezi ně. Z jedné strany mě zasáhla Bakugouova ohnivá koule a z druhé Todorokiho mrazivá síla. Zakřičel jsem bolestí a vzápětí upadl na zem.

„Midoriyo!" uslyšel jsem vystrašený hlas Todorokiho a jen matně vnímal jeho teplé ruce na svém těle.

„Deku!" promluvil naštvaný hlas, ve kterém jsem, ale k mému překvapení slyšel i náznak strachu.

„Měli by jsme ho zanést na ošetřovnu," rozhodl lida a já ucítil jak mě někdo zvedá do náruče a nese pryč, to bylo to jediné co jsem v tu chvíli postřehl, protože o několik vteřin později jsem omdlel.

***

Probudil mě léčivý polibek sestry a já pomalu otevřel oči a zamrkal. Todoroki seděl na křesle vedle mě a lehce svíral mou dlaň v té své. Vypadal nádherně a zároveň neskutečně smutně.

„Todoroki co se stalo?" zašeptal jsem a podíval se mu zpříma do očí.

„Ty to nevíš?! Já a Bakugou jsme tě zasáhli, proto jsi tady," odpověděl a smutně se na mě podíval.

„Ne, myslím tím, proč jsi smutný?" zeptal jsem se ho měkce.

„Je to moje vina Midoriyo," stiskl mi ruku a po jeho tváři se zkutálela jediná osamělá slza.

„Není to tvoje vina, to já vběhl mezi vás."

„Je to moje vina, odpusť mi Midoriyo prosím," omluvil se Todoroki a já mu stiskl ruku pevněji.

„Není co odpouštět. To já jsem tam vběhl a byla to chyba, ty jsi mě jenom chránil tak, jako to děláš pokaždé. Miluji tě, Shoto Todoroki," řekl jsem se slzami v očích a sledoval jeho úžasnou tvář, kterou nahradil drobný úsměv.

„Miluji tě, Izuki Midoriyo, tak strašně moc," oplatil mi mé vyznání Todoroki a následně mě políbil. V tomto polibku bylo cítit tolik lásky ke mě, zároveň ale i smutek z předešlé události a radost, že je vše v pořádku. Nikdy jsem nevěřil, že by polibek mohl prozrazovat emoce, ale tento je prozrazoval. Naše jazyky spolu vedly svou osobní konverzaci a ani jeden z nás nechtěl tento dokonalý polibek přerušit, bohužel pro nás, je kyslík naším hlavním nepřítelem a proto nás donutil se od sebe odtrhnout.

„Kdyby jsi nebyl zraněný, hned bych ti ukázal komu patříš a kde je tvé místo," zašeptal mi svůdně do ouška Todoroki a následně jej lehce zkousl a olízl. Zasténal jsem pod náhlým pocitem slasti a přitáhl si jej do hladového polibku. Vášeň, jež proudila právě našimi těly se nedala popsat, bylo by to jako kdyby jste chtěli uhasit hořící dům, jenom pomocí jednoho malého kyblíku vody. Touha nás spalovala a ovládala naše těla.

„Emm ehmm," zakašlal hlas vedle nás a já naštvaně zamručel, jakmile se Todoroki odtáhl.

„Vidím, že jsi mladý Midoriyo v dobrých rukou, stav se za mnou později," zasmál se All Might a vydal se pryč, mé tváře nabraly opět sytě rudý odstín a já si schoval tvář do dlaní.

„A co na to říká třída?" musel jsem se zeptat Todorokiho.

„Třída je v pořádku a Bakugou se z toho později vzpamatuje. Popravdě nemohli uvěřit, že jsme to tak dlouho před nimi dokázali tajit, ale Uraraka prý tušila, že mezi námi něco je," pousmál se Todoroki a já s ním. Věnoval mi letmý polibek na klouby mé ruky a já zčervenal snad ještě víc, než když nás viděl All Might.

„Jsi nádherný když se červenáš," sklonil mi kompliment Todoroki a já se musel spokojeně usmát. Už nebudeme muset náš vztah tajit, před lidmi které milujeme, byl jsem tak šťastný. Kdo by si kdy pomyslel, že za něco takového bude moct jedno neškodné kafe?

•The End•