Jak nemilovat lásku 💔😭(bts sad cz ff)

úvod

Sedím v rozpacích a mluvím si pro sebe stejně jako vždycky:
"Jak mě máma zmlátí dneska?!,,
"Co použije dnes?!,,
"Zabije mě už?!,,
*Byla jsem dost špatně vychovávané dítě, mého otce jsem v životě neviděla a moje vlastní matka mě mlátí a týrá.
Zakazuje mi jít ven, a když musím do školy tak jde se mnou a pokaždé když odbočím na jinou ulici, dostanu facku, nebo pěstí.
Tak jsme momentálně před školou a matka mi zase říká ty debilní řečičky typu: měj se hezky zlatíčko, užij si skoličku apod.
Nenavidim to, upřímně
Čekala jsem než matka odejde,abych mohla utéct před tímto na hovno životem.
Matka odešla, neviděla natož neslyšela jsem jí,ani její kroky.
Byla jsem si jistá,že udělám správnou věc, když odejdu.
Svět je plný nenávisti a zlých lidí,to už teď vím,podle toho co mi matka dělala.

Takto jsem si pro sebe mumlala asi půl hodiny a pak jsem se otočila ke dveřím školy, ale najednou...., slyším, cítím, vidím stín, který je vyšší než já, slyšela jsem hluboký hlas, sice nemluvil, ale dýchal dost hlasitě, takže to bylo poznat.
Otočila jsem se, a zeptala se:
"Kdo jste? Vás jsem tu v životě neviděla,a to tu bydlím celých mých 15 let,nestratil jste se? Chcete pomoct?,,
Chápu že jsem vás zavalila otázkami,ale opravdu vás neznám...

Nic neříkal a dal mi ruku do pasu.
Co to děláte?! Zeptala jsem se ho spolu a výkřikem

Jen zašeptal:
Následuj mě a přežiješ
Nepůjdeš za mnou a nežiješ

Lekla jsem se ale radši jsem šla,konec konců,jsem stejně chtěla utéct, ovšem až tak v klidu jsem nebyla.

Odvedl mě do starého parku, a sedl si na lavičku,a já radši taky.

Tak kdo jste? Ptám se ho.

První část