Absolutně,
nemám tušení, (ikdyž, mám asi tušení kde) a hlavně kdy jsem a jestli vůbec jsem.
Jsem v nějakém městě (přesněji ve škole co je v tom městě) , vypadá jako město ve kterém jsem byl pře pár sekundama, ale starší.
Ou.
..
Jdu ze školy, mladší, ale ne hloupější než před přesunem času.
"Je tohle vůbec reálný?" Říkal jsem si pro sebe v duchu.
Měl jsem tolik otázek a odpovědi téměř žádné.
Kéž bych poslechl Pavla když říkal ať se toho nedotýkám.
Když už tady teda jsem tak si dám tehdejší (teď ůplně novou) zmrzlinu.
Nejlepší zmrzlina všech dob.
"Prosil bych jednu vanilkovou zmrzlinu" říkám já "22 korun" odsekne zmrzlinář.
No přívětivej dvakrát teda není, ale aspoň má dobrou zmrzlinu.
Tak mu podávám peníze v levé ruce a najednou..
VžuuUuUuUUuum!
