Knížka podobná tisícům jiných knížek a přesto jiná. Jak zní název v překladu že Španělštiny " život na papíře" je knížka plná mých pocitů. Chcete nakouknout do života obyčejné nezajímavé holky? Pak je tato knížka přesně pro vás.
Mohla jsem být doma. Jo to mohla ale to bych nebyla já. Sedím na houpačce na opuštěným hřišti a sleduji zem nebo projíždějící auta. To hřiště je hned vedle hřbitova. Hřeje mě slunce a zpívají mi malí zvířecí zpěváčci. Je sem slyšet kostelní zvon.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsem tu sama. Nudí se a vím že sem nikdo z naší bandy nepřijde. Vím to. Je tu sice krásně a já můžu poslouchat písničky na mobilu ale i tak to nebude ono. Je tu krásné ticho. Nebaví mě to tu. Začíná mě bolet hlava. Jdu pryč. Nudím se a je mi špatně. Bolí mě na hrudníku. Jsem sice zvyklá na samotu ale i tak je mi smutno. Počkat hele někdo sem jde. Dvě holky. Neznam je. Nevadí. Sedím na obrubníku a píšu. Tohle. Kdo to tam je tu holku znám. A to malý neposlední skříně vedle ní taky. Počkat kdo je ten kluk. Pomalu se přibližují. Jo je to ona. Moje kamarádka. Běží ke mě. Objala mě. Už tu nejsem sama. Škvrně mě objalo taky. Bráška kamarádky. Představila mi toho kluka. Prý je to její bratranec. Fajn. Blbneme na hřišti. Už musí domů. Škoda. Ptá se jestli půjdu s nima nebo jestli tu zůstanu. Moje odpověď je jasná. Jdu taky. Bavíme se po cestě. Blbneme jako na hřišti ale teď míň. Jdeme pomalu a jsme plně zapálení do hovoru. Smějeme se. Je to fajn. Jen moje bránice si stěžuje. Je mi to jedno směju se dál. Už jsme u jejich baráku. Oni se oddělují. Já se s nimi loučím a pokračuji dál. Jdu domů taky.
