Každý máme démona✔

25

Už je večer. Ležim stále v posteli. Mám hlad, ale nechce se mi chodit po bytě a hledat jídlo. Čekám až mě někdo zavolá na večeři. Je škoda, že ty nože vyhodili, byly staré, mohly bejt dost drahé. To by bylo peněz. Zsnil jsem se. Ale byly zašlé a některé rezavé, musely by se vyčistit. Z přemýšlení mě vytrhlo volání Bárnta, no, vlastně Arona. Mám jít na večeři, konečně!
Vylezl jsem z pokoje. Kam teď? Nevylezl jsem celej den z pokoje, nevim jak to tu vypadá. Rozešel jsem se po chodbě. Nakukoval jsem do všech dveří. Na konci chodny jsem zahl do prava a byl jsem v kuchyni. Ti dva už seděli a jedli...asi toust. Těšil jsem se že se konečně pořádně najim, marně. ,,Tousty máš tamhle na lince." ukázal Aron. Vzal jsem talíř a sedl si ke stolu. Bylo ticho.
,,Tak co? Jak se cítíš?" zeptal se Aron když dojedl. ,,Hm. Jde to." zamumlal jsem. ,,Snad se ti tu u nás zatim líbí. V úterý půjdeš už do školy." řekl když umýval nádobí. Zamručel jsem. Otočil se na mě ,,Ty toho asi moc nenamluvíš, co?" řekl. Jen jsem zas zamručel. ,,Tak mi něco řelni. Jaký to bylo ve tvé škole, kamarádi, koníčky, nějakej talent, ne?" řekl a sedl si zas na židli. Pokrčil jsem rameny ,,Ve škole byla nuda. Kámoše jsem měl jen v blázinci, koníčeky...žádné a talent...to asi taky nic." zamručel jsem. ,,Hm. Tak co holky, měl jsi nějakou?" řekl a uchechtl se. ,,Holky mě nezajimaj." ,,Tak co kluci?" zeptal se. Vzpoměl jsem si na Lupina, jak mě jednou v noci začal líbat. To bylo fajn, ale asi bych s nim nechodil. ,,Asi taky ne." řekl jsem. ,,Tak to ale budeš furt sám, když nemáš kamarády." ,,Vystačim si sám." odpověděl jsem mu. Zamručel ,,Ve škole si nějaké kámoše najdeš, uvidíš." řekl s úsměvem a vstal ,,A když ne, tak máš aspoň nás." ušklíbl se.

Noc. Venkovní světlo lamp proniká i do mého pokoje. Nemůžu spát. Nutkání zabíjet se snažim zadržet. Bolí mě hlava a celej se klepu. Neni to tak strašné, jako jednou v blázinci, ale chci aby to aspoň na chviličku přestalo. Potřebuju spát.

Ráno. Celou noc jsem nespal. Nova je už ve škole a Aron někde venku lítá za vrahama a zlodějema, prostě polda. Jsem doma sám. Zvedl jsem se. Došel jsem do koupelny a opláchl si obličej. Koukl jsem do zcadla. Kruhy pod očima. Celý bledý a oči červené.
V kuchyni jsem si vzal jabko a pak jsem si všiml odpadkového koše. Ty nože!! Doběhl jsem k němu a otevřel ho. Ty vole! Tam snad házej hovna, ne? Smrdělo to strašně. Přehraboval jsem se tam jednou rukou a tou druhou jsem si zacpával nos.
Konečně! Něco špičatého. Vytáhl jsem to, ale byla to.jen vidličky. Hodil jsem ji spátky a koš zavřel. Umyl jsem si ruce. Musely ty nože dát někam jinam. No, teď je hledat nebudu.
Vrátil jsem se do pokoje. Sedl jsem si k psacímu stolu a něco čáral na papíry.

Odpoledne. Nova se zrovna vrátila a přišla ke mně do pokoje. ,,Ani nevíš, kolik lidí tě ve škole zná!!" zvolala když otevřela. Tázavě jsem na ni pohlédl. ,,No nečum! Znaj tě z telky, ze zpráv!" ,,To si to stihla říct celé škole?" ,,Ne, jen kámoškám, ty to vydrbaly ostatním." řekla a hodila po mě igelitku. ,,Tam máš sešity, učebnice, propisky, tužky, klíče do skříňky a další kraviny." řekla. ,,A batoh?" ,,Stačí ti ten co máš." zamručela. ,,Jo, a třídní máte pěkně vymatlanou! Je sice hodná...no, sám uvidíš." oznámila.