Oblivion

Oblivion/Start-*ČÁST 1*

Spencer mě naposledy obejmula a strkala mě směrem k letadlu.

,,Tak jo" pomyslela jsem si.

,,To zvládnu" nadechla jsem se a vzpřímeně kráčela k letadlu.

Vážně jedu na největší tábor světa. Camp Rock. Nebudu lhát. Mám strach...být sama na takovém místě bude docela fuška.

Nastoupila jsem do letadla a snažila se najít číslo svého místa. V tu chvíli jsem zakopla a spadla na zem. ,,Co si k sakru myslíte že..?!" nedokončila jsem větu. Nade mnou se skláněl moc pěkný blonďák se zelenýma očima a kroužkem v puse. Pomohl mi vstát.

,,Moc se omlouvám že jsem tu nechal to zavazadlo. Nechtěl jsem vám ublížit." řekl neznámý.

,,To jsou fakt dobrý nápady nechat si zavazadlo uprostřed průchodu.!" zavrčela jsem. Trochu kysele se zasmál. ,,Teď když dovolíš ráda bych našla své místo!" dodala jsem ale on mě chytnul za ruku. ,,Myslím že tvé místo je tady" poukázal na moje číslo na lístečku a nad sebe.

Nevinně se usmál. Přísahám že jsem měla chuť mu jednu vrazit. Kufr a kytaru jsem zastrčila nad sebe a ledově prošla kolem něho. Seděla jsem hned u okýnka. I on si konečně zavazadla uložil a sedl si.

,,Jak se jmenuješ?" ptal se jakoby nic.

Neodpovídala jsem.

,,Hele znova se ti omlouvat nehodlám. Bylo to omylem. Mohlo se to stát komukoliv. Jen jsem na chvíli  nechal zavazadlo na zemi" dodal. Nepříčetně jsem se na něho podívala.

,,Hm...Taylor Montgomeryová"

,,Hezké jméno. Já jsem Luke. Luke Hemmings" natáhl ke mně ruku. Neochotně jsem mu sní potřásla. Když se mě dotknul zamrazilo mně na zádech. To proto že se mně na něm něco zamlouvalo. Nebudu si lhát.

,,Kam máš namířeno?" Podívala jsem se na něho pohledem jako by spadl ze stromu.

,,Ehm promiň jen se ptám." promnul si ruce a podíval se mi do očí.

,,Na tábor. Camp Rock." odpověděla jsem suše ale pocítila jsem že se trochu usmívám. Vždy když to vyslovím je mi hned lépe.

Prudce se na mě otočil. ,,To já taky!" sladce se usmál. ,,Miluju zpěv a hraní na kytaru" dodal.

,,Já taky!" skoro jsem vykřikla ale udržela jsem se.

,,A ještě na klavír." prohodila jsem jakoby nic a odendala si vlasy z ramen.

Uznale se na mě podíval.

,,Určitě si dobrá."

,,Ehm...díky? Nevím co na to říct ještě si mě ani neslyšel."

,,To sice ne, ale Camp Rock nebere lidi co to neumí." mrknul na mě. Zasmála jsem se. Měl pravdu. Ale stejně jsem si sama sebou uplně jistá nebyla. Tohle mi mělo říct jestli na to mám. Tohle mělo rozhodnout o mé budoucnosti. Pohlédla jsem z okna ven. Vzlétli jsme. A já pitomá myslela na Louise.