Oblivion

Oblivion/I miss you-*ČÁST 16*

Předem se velmi omlouvám za to, že jsem dlouho nepřidala novou část. Ale vánoční prázdniny mě nějak zmohli a já neměla čas naprosto na nic. A když už čas byl tak znáte to. Lehla jsem si a koukala na filmy a pohádky :D :) A teď zase škola. Písemkové období :/ Snad se to zlepší a promiňte mi.

Z POHLEDU LUKA

Cítil jsem vinu za Taylor. Měl jsem o ni strach. Měla si to tu užít a místo toho to tu pro ni je jako peklo. Ani pro mě to nebylo nejlepší. Až přijede Jade bude to tu stejné i pro mě. Neříkám, že možná už není. Vyšel jsem ven.

Dnešní den byl za mnou. Zastavil jsem se a díval se do prostřed jezera. Povzdychl jsem si. Nevěděl jsem co dál. Nevěděl jsem jestli se mám Taylor dál vyhýbat nebo to ukončit a být s ní. Instinkt mi napovídal, že mám pokračovat v čem jsem začal. Ale já sám za sebe?

Chtěl jsem s ní být a vidět ji se zase usmívat. Chtěl jsem s ní zase bláznit a bavit se. Byla tak nádherná, když byla bezstarostná. Nerad vidím jak si dělá vrásky a ničí se. Poškrábal jsem se na zátylku a usilovně přemýšlel co dál.

Provinile jsem se koukal k její chatce kde se svítilo. Vzdal jsem to. Vyrazil jsem k chatce

Hlasitě jsem zaklepal a ruce si založil nervozně za záda.

,,Já...ani nevím jak se omluvit je mi to líto já..." jen že ve dveřích stála spolubydlící Taylor.

Zklamaně jsem se zamračil.

,,Promiň, ale Taylor jsem ještě neviděla. Liam nás propustil už před půl hodinou a ještě se neukázala."

,,Počkej ona tu od té doby nebyla?" Zavrtěla hlavou.

,,Ech...dobře, děkuju." vyhrkl jsem. Dumalo mi hlavou kam mohla jít.

Prolítl jsem hlavní místnost, kuchyni a další, ale ona nikde. Hodina pryč. Začínal jsem mít v břiše podivný pocit a strach. Nikdo se po kempu tak pozdě a tak daleko toulat neměl. Musel jsem ji jít najít. Bylo jasné, že z toho bude průšvih, ale ona za to stála.

Došel jsem si do chatky pro bundu a baterku.

Z POHLEDU LOUISE 

Bylo už pozdě a já měl s Liamem zkontrolovat chatky. Pravidlo bylo, že se nikdo neměl toulat venku po 22:00  pokud jsme tedy zrovna neměli táborák nebo tak. Obcházel jsem je jednotlivě, chtěl jsem jít do chatky za Tay a zkontrolovat ji, ale nevím jestli mám odvahu. To co se dnes stalo mě rozrušilo...

Jenže to společné objetí, dalo by se to tak nazývat, bylo povzbuzující... Bohužel to mělo i své proti...cítil jsem Taylorinu všechnu nenávist, kterou cítila ke mně i k ostatním mužům. A všechno kvůli mé nedůvěře...Jen přece to bylo jiné když jsem ji viděl s Lukem.

Připadala mi šťastná.

Jako by se to změnilo. Vyspěla. Usmál jsem se.

Už to nebyla ta malá holčička, kterou jsem poznal když jí bylo nejhůř.

Jenom že než jsem se tam vydal přiběhl ke mně ještě dřív Liam s tím, že Tay v chatce není.

Už přes hodinu.

,,Zatraceně kde by mohla být...to určitě kvůli mně." starostlivě jsem se zamračil.

,,Sakra." vyhrkl jsem.

Rozeběhl jsem se do chatky v které se měl nacházet Luke.

,,Není tu už přes půl hodiny." řekl Mike.

Takže jsou spolu. Má žárlivost dosahovala několika procent. Potom dnešku...nechci se jí vzdát, vlastně jsem to ani nikdy v plánu neměl.

Napochodoval jsem do chatky vzal bundu a baterku a vydal se je hledat. Liam mě chytnul za rukáv bundy.

,,K sakru Louisi já vím, že ji miluješ, ale nech ji"

,,To nemůžeš pochopit" odsekl jsem a vytrhl se mu.

Zoufale se na mě podíval. Ignoroval jsem ho.

Z POHLEDU LUKA

Kráčel jsem lesem a větvičky stromů mi praskaly pod nohama. Ten zvuk byl deprimující vzhledem tomu, že jsem měl strach o Tay. Nic jiného se mi v myšlenkách nemíjelo tak jako teď ona.

Nezvladatelně se mi klepali ruce. Ochladilo se.

Jestli tu Taylor je musí vážně mrznout.

Přidal jsem do kroku. Bylo už dost možné, že je zpátky v chatce, ale něci mi říkalo, že to tak není. Bylo dobře, že jsem svůj instinkt poslechl. Přejel jsem baterkou kolem jezera a opřená o strom tam ležela Tay. Přiběhl jsem k ní. Byla tak...krásná v tom měsíčním svitu. Klepala a cukala se zimou, ale nic jí nebylo. Usnula. Sundal jsem jí sluchátka z uší. Vzal jsem ji do náruče. Vypadala roztomile. Usmál jsem se a z očí jí odendal ofinu, která jí chtíc nechtíc stejně padala do očí.

,,Jsi krásná." zašeptal jsem.

Uslyšel jsem kroky. Namířil jsem baterku před sebe.

,,Není jí nic?!" vyděšeně přiběhl Louis. On snad musel být u všeho.

,,Ne." zavrtěl jsem nevraživě hlavou.

Sundával si bundu. Sakra, že mě to nenapadlo. Nadával jsem si sám sobě v duchu.

Trochu jsem se odtáhl.

,,Nepotřebujet to."

Začal se nadechovat. 

,,Luku nevím co ti o mně kdy Taylor řekla, ale znám ji už odmalička, znám ji líp než ty sám a dovol abych pomohl"  řekl a trochu bolestivě se zajíkl.

,,Dobře." přikývl jsem.

Přikryl ji svou bundou, pohladil ji po vlasech (při čemž jsem na něho skrz zuby zavrčel) a něco jí pošeptal do ucha. Když jsme vedle sebe mlčky kráčeli, všiml jsem si jeho zadumaného a pokřiveného výrazu.

,,Co se dnes stalo?"

,,Eh cože?" vyhrkl.

,,Máš špatné svědomí co." zašklebil jsem se.

Podíval se na mě.

,,Hele nechci podlízat, ale co se stalo když si vyšel z té jídelny? A upřímně."

,,Věříš na přátelství?" zeptal se a ta otázka mě trochu zaskočila.

,,Jo." řekl jsem trochu nesměle.

,,Ok tak se neptej." mrkl na mě a oba jsme se potichu začali smát.

Z POHLEDU LOUISE

Nebyla tam s Lukem. Nebyl jsem jediný kdo ji postrádal a hledal.

Když jsem ji viděl v jeho náručí skoro bych věřil, že spolu něco mají.

Sundal jsem si bundu, ale Luke nejdřív odporoval abych pomáhal.

Ale pak trochu roztály ledy. 

Přehodil jsem přes Tay bundu, pohladil ji po vlasech (ignoroval jsem Lukovo zavrčení) a pošeptal jí do ucha: Chybíš mi.

Mírně se ze spaní pousmála. To pousmání patřilo jen mě.

Zasteskl jsem a cítil šimrání slz. Udržel jsem se.

Prosím názor..vote potěší :)