Představte si mě.. obyčejnou holku s blonďatýmy vlasy, hnědýma očima, věkem kolem 12 let, jednoduše obyčejnou holku co běžně potkávate na ulici. Dívku co má v jednu chvíli pocit, že se vznáší a pak se propadá hluboko do země, která nekončí.
Představte si bezhlavě zamilovanou holku, co pro lásku zavrhne svojí duši. Dívku s se sny a tužbami pro které se vzdá i sama sebe.
Je to tak dlouho, že ani nevím, kde začít. Ten okamžik, okamžik.. který mi změnil život!
Kluk s modrými oči, blonďatými vlasy, vysoký a neuvěřitelně krásný. To byl on.. ten co ve mě probudil lásku a ten, kvůli komu mám pocit, že žiju i umírám.
Chodili jsme spolu do stejné školy. Já byla o dvě třídy víš a užívala jsem si dětství. Ale čím jsem byla starší začali mě zajímat kluci a já zase je. Myslela jsem si jak jsem zamilovaná do kluků co jsem potkala na táboře nebo do těch se kterýma jsem si jenom psala. To jsem ale nevěděla, že moje první pravá láska teprve přijde.
Měla jsem ráda pozornost a tu jsem dostávala hlavně od mladších spolužáků. Už ani nevím, kde to začalo.. možná na divadelním kroužku kam jsem chodila nebo na kroužkách ve škole.
Seznámila jsem se tam s jedním klukem jmenoval se Honza. Byl mladší menší než já, tmavší pleti, ale byl to první člověk kterému jsem věřila a smála se jak nikdy. Byl to právě on, kdo mě seznámil se všemi se kterými se bavím do teď. Byla to taková ta zkažená parta. Většina z nich bydlela na konci města a neměla moc peněz, ale rozuměla jsem si s nima líp než s těma co byli sociálně na stejné úrovni. Začali mě brát ssebou ven a tam jsem ho poznala. Jeho a mojí nejlepší kamarádku Elišku.
Chtělo to čas, ale postupně se s obyčejného kamrádství stalo něco víc. Nevím ten okamžik kdy se mi začal líbit, ale vybavují si vzpomínky na to, jak jsme hráli na schovku a schovávali se spolu v různých sudech. Vzpomínám, jak jsme se tajně drželi za ruku, aby nás nikdo neviděl a pamatuji si naší první pusu. Byla jsem na tvém zápase spolu s dalšími kamarády. Cestou že zápasu jsme šli kolem místa co se později stalo "našim místem" byl to plac plný betonových panelů jednoduše "betonárka". Pamatuju si jak jsem běžela za tebou a ty jsi mě chytil a poprvé jsme se líbali. Měla jsem pocit, že jsem opět zamilovaná, ale to jsem nevěděla, že se z toho vyklube skutečná láska ..
Pak bylo několik okamžiků, kdy jsem byla smutná že sis mě nevšímal, okamžiků kdy jsme si nepsali nebo byli pohádaný. Ale taky chvíle, kdy jsme se tajně líbali aby nás nikdo neviděl. Zprávy o tom jak mě miluješ a chceš se mnou chodit. Byli to sice jen děcké pocity, které trvali nějakou tu dobu, ale teď... teď je to jinak.
Naše pocity byly silnější a silnější náš věk se navyšoval stejně jako naše potřeby. Je pravda, že jsem nežila celou dobu jenom jím. Za tu dobu jsem měla nějakého kluka, jiné kamarády, jiné zážitky, ale nějakým způsobem mě to zatáhlo zpátky k tobě.
Chvíle kdy se z dětské lásky stalo něco víc přišla minulé léto. Možná to bylo i dřív ale tohle byla chvíle na kterou nikdy nezapomenu.
