Na vlásku {Wolfstar fanfiction}

Paint It, Black

,,Matko! Já na ten koncert půjdu!" Křikl mladík zlobně a delší pramínek vlasů si zastrčil za ucho. Svíral pěsti, vložené do své kožené bundy.

,,U Salazara! Ty nevděčníku! Na mudlovský koncert?! Krvezrádče jeden nečistý!" ječela na mladého kouzelníka jeho přísná matka. Tváře, ohraničené ostrými lícními kostmi, ji rudě žhnuly a havraní vlasy, svázány do drdolu, se teď vlivem nervů pomalu rozcuchávaly. Byla to krásná žena, ovšem s tvrdým výrazem, který dával najevo její výsadní postavení. V černých očích se jí zračil pouze vztek, způsobený nejstarším synem Siriusem. Věděla, že je vzdorný, má svou hlavu a nenásleduje myšlenky rodu, ale to, že tíhne k mudlovskému světu, byla pro ní těžká novinka.

 ,,A co?! Ostatní v mém věku taky chodí ven a baví se! Jenom já tady trčím a zkouším nějaké debilní látky na oblek!" Naštavně nakopl mahagonovou stoličku, která se málem převrátila. 

,,Protože jsi Black! Jsi někdo! A ten oblek měl být už dva týdny hotový, kdyby jsi se pořád někde netoulal! Jsi už témeř dospělý, chovej se jak se na Blacka sluší!" vřískla na Siriuse matka. Každodenní hádky jí už připravovaly o zdravý rozum. 

,,Jako správný Black?!"Mladíkovy rty zdobil nehezký úšklebek. ,,To znamená vzít si vlastní sestřenku?! To je nechutné!" Nad představou svatby s nudnou Narcissou se Siriusovi zvedal žaludek. 

,,Zachováváme čistou krev."

 ,,Spíš plodíte idioty jako například Reguluse." Otočil se na patě a chystal se zmizet z tohohle bláznivého domu.

 ,,Kam jdeš?!"

 ,,Na ten zkurvený koncert!"

 ,,Tyhle hnusné šmejdské řeči si nech!" 

,,A ty zase ten svůj jekot, máti!" Sirius rychle přešel do úzké chodby, vedoucí ke vchodovým dveřím. 

,,Kráturo! Zastav ho a odveď nahoru!" 

Sirius slyšíc slova matky, rychle přidal do kroku. Cíp jeho koženého křiváku se mu ale zachytil za vyčnívající hřebík. ,,Nenene," zoufal si pro sebe a snažil se vysvobodit zaklíněný kus látky. 

I tak krátká chvíle ale stačila skřítkovi, aby ho zastavil. ,,Pán půjde se mnou," zakřehotal kostnatý Krátura a lusknutím je oba přenesl do půdního pokoje. 

Tento prostor jeho matka speciálně vyčlenila pro Siriuse a byl zde zavřen vždy, když nesplňoval její požadavky. Většinou zde trávil dlouhé hodiny, už tady pobýval ale i pár dní v kuse.

 ,,Jak já to tu nesnáším!" V amoku udeřil pěstí do drolící se zdi. 

Po místnosti poletoval prach a trámy zdobily četné pavučiny. V rohu stála osamocená židle, dělajíc do ohyzdného koberce čtyři prohlubně. Sirius si frustrovaně povzdechl. Poté se vyškrábal na starou truhlu, aby se mohl koukat z vykýře na zahrady okolních domů. Slunce sice pomalu zapadalo, ale i tak v místnosti panovalo úmorné dusno. Rychle rozrazil okení tabule a vystrčil hlavu, oddávajíc se tak spásnému chladu. Tvář mu ovanul letní vánek. Spokojeně zavřel oči a nechal tak na svou bílou, ostře řezanou tvář dopadat poslední paprsky. Větřík mu zatím čechral delší, kučeravé vlasy. Teď se cítil volný, na chvíli jeho mysl nic nezatěžovalo. Ani matka, jeho příšerná rodina nebo snad blížící se svatba s Narcissou. Nesnášel tenhle život. Už několikrát ho napadlo utéct k Jamesovi, ale situace by se tím nevyřešila, spíš akorát tak zhoršila. Nechtěl zatěžovat své přátele, asi se bude muset podřídit a chovat se jako správný Bla...