Dalibor tedy pustil Danka, aby jezdil sám. Taťka se strašně bál, že se Dankovi něco stane, ale Daneček byl strašně šikovný a jezdil sám. Dalibor byl překvapený, že to Danka baví, líbí se mu to a že je šťastný. Dalibor si, tak řekl sám pro sebe: "co, kdyby, Danek začal hrát hokej?". Dalibor nad tím pořád uvažoval, ale nevěděl jestli to Danečka bude bavit. Když uviděl Danka, jak si tam, tak pěkně jezdí, tak si řekl: "Zkusíme to!". Bruslení už bylo u konce, tak si tedy šli přezout brusle a dali si boty. Dalibor se zeptal Danečka, jestli ho to bavilo a Danek odpověděl: "anoo strašně moc tati!!". Dalibor s maminkou jmenem Klárou byli strašně rádi, že to jejich syna bavilo. Rodina jela už domů. Jakmile přijeli domů, malý Daneček se šel okoupat a Dalibor s Klárou se bavili o tom jak mu to dneska šlo. Dalibor po chvilce nabídl Kláře, že by Danek mohl začít hrát hokej. Klára si nebyla jistá, ale přece jen řekla, že by to bylo fajn mít za syna hokejistu. Klára šla za Danečkem, vytáhla ho z vany a osušila ho. Poté šli všichni na večeři do kuchyně, kde se najedli. Jakmile se najedli šla Klára s Danečkem do koupelny, kde mu umyla zuby a šla ho uložit do postele. Oba rodiče šli už také do postele. Kde si Dalibor s Klárou ještě popovídali o tom hokeji a byli si jistí, že to zkusí. Klára, řekla: "Už půjdeme spát, pa lásko" Dalibor odpověděl: "pa brouku". Více v další kapitole.
