🍑|22|🍑

146 24 5
                                    

E M M A

Nahla jsem se k záchodu a vyblila se. Můj pohled spadl na krev, která se tam tento moment nacházela.

S nechutí jsem to spláchla. Co by asi rodiče dělali, kdyby viděli, že v záchodě je krev? Buď by si mysleli, že jsem to dostala, anebo, že jsem se pořezala?

Utrhla jsem si papír a do něj jsem kašlala. Upřímně? Teďka vykašlávám více krve, než před tím. Dříve to byla jen nitka krve, ale teď je to horší.

Pro jistotu jsem si vzala víc papíru a šla jsem do pokoje.

Lehla jsem si do postele a na chvíli jsem zavřela oči. Píchalo mi u srdce, načež jsem zrychleně dýchala, plus k tomu mě bolelo břicho.

Vzala jsem si ze stolu kapesníky a kašlala jsem do nich. Co jsem v nich asi spatřila? Co jiného než krev.

Měla jsem už zvyk na to, že budu vykašlávat krev. Dříve jsem se kvůli tomu i rozbrečela, ale teď to beru za normálno věc.

Protočila jsem očima a kapesníky od krve, jsem schovala pod polštář, kde byly už i ty další.

Otočila jsem se na levý bok a spokojeně jsem zavřela oči.

,,Emmo!!"
Vyrušil mě naštvaný hlas mé matky. Více jsem se zachumlala a dělala, že spím.

Pak jsem se ale probrat musela, protože ona šla přímo za mnou, avšak moc happy nebyla.

,,Byla jsem ve škole, kde mi řekli, že o hodinách spíš!"
Rozhodila rukama. Radši jsem si sedla a mnula si oči.

,,Co mi na to řekneš??! Ty snad přes večer nespíš?"
Zase zakřičela. Bolela mě z ní hlava.

,,Spím.."
Odpověděla jsem ji normálně. Vražedně se na mě podívala a jako naschvál, mě odkryla.

,,Proč, Emmo, proč?! Učitelky si stěžují, že do školy chodíš neupravená a hlavně ospalá. Prý máš i velký kruhy pod očima. A i se vymlouváš, když máte tělocvik."
Řekla naštvaně.

,,Proč asi?! Vždyť se mi špatně dýchá! Sám doktor to řekl. Dal mi i prášky, ale i tak mě posíláš na tělocvik."
Zamračila jsem se. Znova jsem si lehla a otočila se na druhý bok.

,,Tak máš brát sebou léky."
Furt si stála za svým.

,,Léky.. jasně, který nefungují, že?"
Uchechtla jsem se.

,,C-cože?"
Zděsila se. Přestala řvát a nechápavě se mi podívala do očí.

Dostala jsem takový křeče do břicha, že jsem si musela zase sednout.

,,Ano, vykašlávám k-kr-.."
Nedořekla jsem to a vyblila se na zem.

Teď toho bylo mnoho. Spadla jsem z postele hned k tomu, co jsem způsobila. Začala jsem kašlat, ale neměla jsem u sebe nic, takže jsem normálně z pusy kašlala krev na zem.



Ahoooj💙
Jdu se zabít, za tuhle kapitolu😞😞
Ale tady jde vidět, že se to jistě blíží ke konci😲❤
Ale i tak, co se stane Emmě, tak to hodlám i prodlužovat❤😍😍💙
Btw, moc se omlouvám, že jsem ji nevydala třeba dneska ráno či tak.
Byla jsem tolik zažraná do smrti mého oblíbeného herce z dětství a pomalu se dostávám do reality, tak kapitola is here!❤️❤️❤️💜💜💜 sbohem, Cameron Boyce! (Neviem, ako to skloňovat😥)


👣👄👅👂Heii👂👅👄👣

i don't wanna be you anymore✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat