4.

33 1 0
                                    

!Crrrr!
4:20
Vážně nesnáším vstávat brzo ráno, i když už takhle vstávám od svých 4 let,
ale nikdy si nezvyknu- pomyslím si. Prakticky ještě se zavřenýma očima vypnu budík, vstanu z postele a dojdu do koupelny. Rozsvítím a usměju se  na sebe do zrcadla. Ne, opravdu nejsem jako ty holky, co se zděsí při pohledu na sebe a snaží se na sebe rychle naplácat make-up, dřív než je někdo uvidí. Ani neříkám, že jsem tak krásná, abych nepoužívala make-up. Prostě ho nijak často nepoužívám. Sáhnu po kartáčku se zubní pastou a strčím si ho do pusy. Jednou rukou se snažím uhladit svoje neposedné kudrlinky, druhou se snažím vyčistit si zuby. Když jsem po pár minutách docela spokojená, vyplivnu zubní pastu, opláchnu si obličej a s úsměvem opustím  koupelnu. Přejdu pokoj a zamířím k oknu, které mám vedle postele. Hned vedle něj se totiž nachází moje skříň. Otevřu ji a sáhnu po obyčejném tričku a jeanách.

Vlasy si nechávám běžně rozpuštěné, takže si jen dojdu do koupelna a natřu obličej krémem

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Vlasy si nechávám běžně rozpuštěné, takže si jen dojdu do koupelna a natřu obličej krémem. Dám si trošku řasenky a bezbarvý balzám. Když jsem hotová, vyjdu z koupelny, pak i z pokoje a jdu vzbudit Timothyho. Zaťukám na dveře od jeho pokoje a po tichém „dále" vejdu dovnitř. Přejedu pohledem Timothyho pokoj, dokud ho neuvidím. Nebo spíš jeho vlasy, protože je ještě v posteli a snaží se spát. Při pohledu na něj se musím usmát. Dojdu k němu a s pusou na tvář, kterou mu každé ráno dávám a jeho to vážně štve, mu prohrábnu vlasy. Společně s naštvaným zabručením, které mi věnuje, se posadí a věnuje mi pohled, schopný zabíjet. Zasměju se a vydám se ke dveřím od jeho pokoje, které následně za sebou zavřu, a pak se vydávám do kuchyně. Mamka s Erikem jsou už asi v práci, teda spíš Erik. Protože mamka má mateřskou. Takže šla asi nakoupit. Prostě to dál neřeším a vezmu si z mísy jablko. Na snídaně obvykle moc nejsem, takže něco malého postačí. Brácha a já jezdíme do jiné školy, takže jezdím autem, co mi půjčuje mamka a bratr jezdí autobusem nebo na kole. Popadnu batoh a tašku s tréninkem, kterou mám připravenou a s hlasitým „Mám tě ráda, uvidíme se odpoledne" opouštím dům. Sejdu pár schodů, co jsou před domem a na dálkové ovládání otevřu mamky auto. Otevřu si dveře, hodím tašky na spolujezdcovo sedadlo. Připoutám se a strčím klíček do zapalování.
„Jdeme na to".




InertiaKde žijí příběhy. Začni objevovat