Pandemická

První kapitola

Procházela jsem se po pobřeží a do tváře mi foukal ledový severozápadní vítr. Vlny mi cákaly na mé bílé počmárané conversky, a smývaly z nich fixou napsaný text písničky od mé oblíbené kapely The Neighbourhood. Dnes bylo zataženo - ostatně jako skoro každý den, ale aspoň nepršelo jako poslední dva týdny téměř v kuse, tak jsem se rozhodla, že se trochu projdu. Oblázková pláž byla mým oblíbeným místem, brávala mě sem mamka, když jsem byla mladší. Občas jsme tu spolu jenom tak seděly na dece, popíjely horký čaj a nechaly se unášet příbojem vln. To už je ale tak dávno, že občas přemýšlím, jestli se to vůbec někdy stalo.
Zastavila jsem se a posadila se na zem. Líbilo se mi jak se moře ztrácelo v mlze a zároveň mlha v moři. Sebrala jsem ze země jeden z oblázků a hodila ho do vody. Ztratila jsem ho z dohledu, ještě dřív než se vůbec dotkl hladiny.

"Ahoj," ozvalo se nademnou. Zvedla jsem hlavu a spatřila mou nejlepší kamarádku Zerju, se sluchátky zamotanými do jejích fialových hustých vlnitých vlasů, s úsměvem na rtech a zářícíma očima. "Promiň, že jdu pozdě. Matka trvala na tom, že musím ještě bráchovi pomoct s úkolem."

"V pohodě," usmála jsem se. Zerja si sedla vedle mě a já si všimla jejího odhaleného kotníku, obvázaného ve zvláštní průhledné fólii. Nakrčila jsem obočí.
Zerja si všimla mého pohledu, hrdě se usmála a zvedla svou nohu do výše mých očí. Můj zrak spočinul na miniaturním obrázku slona a zarudlé kůže pod ním. Setkala jsem se se Zerjiným pohledem a usmála se. Věděla jsem jak moc po takovém tetování toužila. Básnila o něm už celá léta.

"Tyjo," poznamenala jsem, "takže se ti povedlo mamku překecat?"
"Ne," Zerja se zazubila, "dělal mi to Mark. Má na to nějakou handpoke sadu."
"Takže předpokládám, že máma o tom neví."
"Ne a ani se to nedozví. Zabila by mě. Sama znáš ty její názory. Jako za první republiky. Tak prostě ušetřím její nervy a taky ty svoje. Já to nebudu muset poslouchat a ona se nebude zbytečně rozčilovat. To je ode mě přece hezký ne?" Odvětila a položila svou nohu zpátky na zem.

Zakroutila jsem hlavou. Z nás dvou to byla vždycky ona, která se pouštěla do šílených nápadů po hlavě a dělala neuvážlivá nezodpovědná rozhodnutí. Já jsem byla ta co jí vždycky tahala z problémů, a pomáhala jí, když si nevěděla rady. Její máma mi vždycky říkala, že jsem pro Zerju až moc dobrá. Vztahy mezi Zerjou a její mámou nikdy nebyly nijak úžasné, ale stejně jsem byla často překvapená tím, že mě stavěla nad svou vlastní dceru.

"A co ty? Nechtěla bys taky nějaký tetování?" zeptala se mě Zerja a se zájmem mě pozorovala, "mohla bych říct Markovi určitě by ti taky nějaký udělal..."

Mark byl Zerjin nový kluk. Byl to velmi intenzivní vztah, stejně jako všechno v Zerjiném životě. Věděla jsem, že jim to moc dlouho nevydrží. Za posledního půl roku chodila se sedmi kluky, jimž následně zlomila srdce. Nemyslela to nějak zle - jen prostě neustále potřebovala zkoušet něco nového. To byla celá Zerja.

"Hm, tak třeba jednou. Zatím ani nevím co bych si nechala vytetovat," odvětila jsem.

Chvíli jsme jen tak mlčely a v tichosti sebou nechaly prostupovat emoce, které v nás vyvolávala syrovost tohoto pochmurně laděného podzimního dne, když mi v kapse začal zvonit telefon.
Vytáhla jsem ho z kapsy a přijala příchozí hovor od mé mamky.

"Ahoj, mami," pozdravila jsem ji.
"Ahoj, Elinor. Kde teď jsi?" zeptala se mě.
"Na pláži se Zerjou. Říkala jsem ti to," odvětila jsem lehce otráveně. Mamka si nikdy nic nepamatovala. S tátou byli hodně časově vytíženi, takže jsem většinu času trávila se svou mladší sestrou Rosálií. A i když byli rodiče náhodou doma, stejně pracovali. Vyřizovali si různé firemní telefonáty a podobně.