Strach Ze Tmy [Creepypasta]

Tma

Čeho jste se nejvíce báli, když jste byli děti?

Představte si malé dítě, pozdě v noci, jak se bojácně klepe v posteli a očima propaluje bílou stěnu před sebou. Proč nemůže spát, z čeho má strach?

Pojďme se na chvíli přesunout v čase a to do přítomnosti. Proč mluvíme nahlas, když víme, že jsme sami? Proč si své myšlenky nenecháváme pro sebe, když víme, že s námi není nikdo, kdo by je mohl slyšet? Každý jsme jiný a mluvení si pro sebe nahlas nás nikdo nikdy nenaučil a i přesto to každý z nás udělal. Proč?

Co když ale sami nejsme? Co když cítíme přítomnost někoho-něčeho jiného? Co když s námi zůstala noční můra, příšera z podpostele, kvůli které jsme jako malí nevydrželi ve tmě?

Existuje jeden sen - noční můra. Zápisy o ní se objevují napříč celou lidskou historií. Zdála se každému dítěti a její pozůstatky se proměnily v iracionální strach ze tmy. Ale je ten strach opravdu iracionální?

Je noc. Ležíš v posteli, spal jsi, ale teď otevřeš oči. Tma je tak hustá, že vidíš jen známé obrysy nábytku ve tvém pokoji. Rozhlédeš se kolem, teď už jsi úplně vzhůru, ale tvůj pokoj je v noci jiný. Tak jakoby podivné chrčí, snad dýchá, stíny se hýbou. Ale to není možné! Jsi doma sám a nikdo jiný tam není! I přes to to víš. Cítíš přítomnost, nejsi sám. Posuneš se ke kraji postele a opatrně spustíš nohy dolů přes okraj. Chodidla se dotknou ledové podlahy a-

Nic. Samozřejmě, že se nic nestalo. Co jsi čekal? Jsi přece doma sám. Je to jen tvůj pokoj a je noc, klid. Začínáš se uklidňovat a začínáš věřit, nikdo jiný tady přeci není. Jen se ujistíš, porozhlédneš se kolem a potom půjdeš v klidu spát, ale.
Srdce ti bije jako o závod. Studené prsty se ti najednou obmotají kolem kotníku. Z hluboka dýcháš a přesně víš, co musíš udělat. Sevření kolem tvé nohy se za chvíli uvolní a ty si zpátky lehneš. Snažíš se usnout a nepřemýšlet o tom, ale hlavně se nedívat. Otočíš se čelem ke zdi a po nekonečně dlouhé době se tě zmocní spánek.

Ten sen.. Měl ho každý. Každý jeden člověk na zemi. Každé malé dítě, které se bojí tmy. Každé malé dítě, které se vlastně bojí příšery z podpostele. Co když to ale nebyl jen sen? Proč se ohlížíme, i když za námi nikdo není? Proč tak pozorně zkoumáme stíny v zrcadlech, když tam stejně nic nebude?

Otázka: Proč mluvíme nahlas, i když víme, že jsme sami?
Odpověď: Protože víme, že sami nejsme.