Dívka s růží ve vlasech

• II •

A zatímco řidič rychle vyskakoval z auta a s nadávkami vytáčel číslo na záchranou službu, dívčin duch pomalu opouštěl její tělo.

Neopustil je však úplně. Nějaký kousíček přece jen zůstal. A ten zachránil její život. Ležela však stále na polní cestě a kolem ní se shromáždili tři záchranáři, kteří se ji snažili dostat do sanitky.

Když se tak konečně stalo a dívka s dlouhými hnědými vlasy konečně ležela na lůžku v zadní části sanitky, rozjeli se se zapnutými světly a houkačkami vysokou rychlostí přímo do nemocnice. Tím přímo však není myšleno vzdušnou čarou skrze pole, ale po polní cestě ozářené zapadajícím sluncem, ze které později sjeli na silnici a kličkujíc mezi auty, která jim uhýbala z cesty se řítili směr nemocnice.

Dojeli včas.

Stihli to.

Dokázali zachránit dívku, jejíž dlouhé hnědé vlasy budou za nedlouho zdobeny růží.

,,Je v bezvědomí. Nevíme kdy se vzbudí." Oznamoval mladý doktor vystrašené matce, která přijela hned, jak se dozvěděla, kde její dcera leží.

,,Ale vzbudí se, že ano?" Ujišťovala se maminka. ,,Bude v pořádku?" Do očí se jí znova draly slzy.

,,Uděláme, co bude v našich silách." Odpověděl doktor a zadíval se na mladou dívku.

Na čele měla rozšklebenou ránu a skrze obvaz, který jí přes ni dali už v sanitce prosakovala čerstvá krev.

Přešel tedy k posteli a ignorujíc starostlivý pohled ženy, jež měla strach o svoji jedinou dceru opatrně odhrnul dívce pramen vlasů z čela. Aby mohl vyměnit obvaz za nový.

Nikdy mu nevadil pohled na krvácející rány. Teď však měl pocit, jakoby měl na sobě stejnou ránu, kterou měla na čele dívka. Cítil její bolest a chtěla jí od ní pomoci.

~

Později toho dne seděl mladý doktor opět na židli vedle dívčiny postele a svým bleděmodrým pohledem skenoval její obličej.

Snažil se najít nějaké stopy vědomí. Chtěl, aby se dívka probudila. Přál si to.

Ona o tom ale nevěděla. Neměla ani tušení o tom, že leží v nemocnici a vedle její postele sedí mladý pohledný doktor, kvůli jeho přítomnosti by jindy její pleť nabrala šarlatový odstín.

Nyní měl šarlatový odstín jen obvaz na jejím čele, který byl opět celý od krve. Kdyby však od krve nebyl, snad by i splýval s dívčinou bledou pletí.

Ani to však nevěděla.

A za zavřenými víčky se její velké zelené oči, jindy tolik plné života, rychle rozkmitaly. Kdyby měla oči otevřené, možná by vás to vyděsilo.

Ona je ale měla zavřené.

Nikdo to neviděl.

Nikdo jí nemohl pomoci.

Nikdo nemohl zastavit její pád.

A tehdy se to stalo.

Teď začíná ta zajímavější část našeho příběhu.

Tehdy se totiž dívka propadla do propasti.

Padala do hluboké propasti, jejíž jméno bylo Sen.