Why are You at High school ? CZ

Šestá kapitola - No Control

Zayn's POV

Přemýšlel jsem o Gigi a o tom, co se před chvílí stalo, když mě z přemýšlení vytrhl Perriin hlas, který ale byl tak vzdálený, že jsem nepostřehl, co říkala.

"Co jsi říkala?" snažil jsem se znít nenuceně.

"Říkala jsem, že mi píše Gigi, že jí není dobře, a tak šla domů." věděl jsem, že to že jí není dobře nebyl ten pravý důvod. Já tady taky nechtěl být, protože jsem si chtěl všechno v klidu promyslet. Podíval jsem se Gigiinu židli, která ale nebyla úplně prázdná.

"Gigi si tu zapomněla mikinu," podotkl jsem.

"Vzal bys ji prosím pro ni zítra do školy? Já musím ještě na trénink a nechce se mi ji tahat s sebou."

"Jasně. Já už dojdu zaplatit," řekl jsem a došel k pultu.

Před pizzerií jsem se rozloučil s Perrie a krátce jsme se políbili. Bylo to hezké, ale už to se mnou nedělalo to samé jako předtím a nejen kvůli Gigi. Ještě chvíli jsem pozoroval její vzdalující se
postavu, a když zašla za roh, tak jsem se otočil a šel na druhou stranu. V ruce jsem mačkal Gigiinu růžovou mikinu.
Nevěděl jsem, co dělat, protože odpoledne jsem normálně býval u Harryho, ale od té doby, či se dal dohromady s Taylor se s ním nemám moc o čem bavit.
Po chvíli bloudění mi v kapse zavibroval telefon, a když jsem ho odemkl, vyskočila na mě zpráva od Gigi:

Perrie mi psala, že máš moji mikinu. Mohl bys se prosím stavit u mě doma? G

Ok, jen mi prosím pošli svou adresu. Z

A nejspíš jsem se u toho usmíval jako blázen. Po chvíli mi znovu zavibroval mobil. Přišla mi zpráva s Gigiinou adresou, kterou jsem zkopíroval a vložil do map. Zjistil jsem, že to od tuď pěšky trvá přes tři čtvrtě hodiny. To mi, ale nevadilo, protože jsem si řekl, že budu mít více času na to promyslet si, co udělám, ale jediné, na co jsem dokázal celou cestu myslet, byl Gigiin úsměv.

Když jsme došel k jejímu domu, tak jsem se na chvíli zastavil a nadechl se. Perrie, Perrie, Perrie,... opakoval jsem si v hlavě jméno své přítelkyně, jako bych se bál, že ho hned, jak se otevřou tyto dveře zapomenu. Naposledy jsem zhluboka vydechl, došel ke dveřím a následně zazvonil.

Otevřel mi starší muž s delšími vlasy. Asi její otec.

"Dobrý den," řekl jsem a natáhl k němu ruku, "jmenuji se Zayn Malik, Gigi je moje spolužačka, přinesl jsem jí mikinu, kterou si zapomněla."

"Doufám, že ne u tebe doma..." odpověděl pan Hadid, ale znát, ze to měl být pokus o vtip.

"Ahoj Zayne," uslyšel jsem, jak se ozvalo z domu a to, s jakým nadšením mě Gigi zadravila, mi vykouzlilo úsměv na tváři, "tati, může tu Zayn chvíli zůstat?"

"Dobře, ale jen hodinu a doufám, že se budete alespoň dělat něco do školy," souhlasil Gigiin otec.

"Jasně, jako vždycky," usmála se Gigi jako andílek. Sakra Zayne, kontroluj se. Vedla mě po schodech nahoru, a poté jsme vešli do pokoje, který byl plný nevybalených krabic.

"Promiň, za ty krabice," omluvila se a trochu se začervenala.

"To nic, já ti klidně pomůžu je vybalit," nabídl jsem a ona se na mě chvíli jen potichu dívala, a proto jsem dodal, "teda jestli to není moc osobní."

"Ne, ne, ne, to ne, já jen, že to je od tebe moc milé," řekla a usmála se. Vlastně nevím, proč jsem se nabídl, protože na vybalování fakt nejsem, ale i pouze po jednom dni s ní jsem věděl, že bych se pro ni klidně nechal seřvat od Ramiho, že nemám omluvenku.

Vybalování bylo nakonec celkem fajn, protože jsem se dozvěděl spoustu věcí o Gigi. Od fotografií z dětství až po bývalé spolužáky. Prý se s rodiči stěhuje často, kvůli práci jejího táty.

"To už je všechno," oznámila mi, když vyprázdnila poslední krabici, "máš takhle v úterý čas každý týden?"

"Moc rád přijdu, jestli je to to, na co narážíš."

Nic neodpověděla, jen se, dnes už po několikáté, široce usmála a roztáhla ruce, aby mi naznačila, ať ji obejmu.

Ucítil jsem její šampón a uslyšel její šepot, "musíme se kontrolovat, abychom naší hloupostí neublížili Perrie."

Chvíli jsem si neuvědomoval, že mluví o mé přítelkyni, "musíme se kontrolovat," zopakoval jsem nahlas, i když to mělo být hlavně směřováno na mě samotného.

Odtáhla se ode mě na vzdálenost natažených rukou. Prohlédla si mě od hlavy až k patě, pomalu kývla hlavou a řekla: "už začíná být tma, doprovodím tě ke dveřím.

-Anet 💙